Příprava na akci probíhala asi 2 hodiny před začátkem v kuchyňce před naší zasedačkou, kde zrovna trénovaly děti, a to opět podle hesla "kdo maže, ten jede". Tedy pomazánky nejrůznějšího druhu, namazané na jednohubky zhruba z 20 rohlíků, což sice vypadá mohutně, ale velké množství kobylkojedlíků vždy vše spolehlivě zkonzumuje již pár kol před koncem. K tomu nějaké ty brambůrky, tyčinky a samozřejmě vína, bez těch to nikdy nejde. Občas do příprav nakoukli rodiče dětí nebo děti samotné (co že se to vlastně dnes bude dít...) a také správce z kanceláře odnaproti, jehož udivené pohledy jsme zaregistrovali hned několikrát. Ne už tak vrátný, jemuž jsem jako pozornost přinesl něco z jednohubek a dalšího občerstvení. S širokým zářivým úsměvem mě poplácal po ramenou a od té doby mě tímto způsobem zdraví dokonce vždy jako první. Když bylo pak vše s předstihem hotovo, šli jsme se podívat na trénink dětí, které trénují ve skupinách začátečníků a mírně pokročilých. Jeden ze začínajících měl pak to štěstí zahrát si s Evčou coby naší ženskou reprezentační jedničkou, která nás bude reprezentovat již za pár dní na ME družstev v Řecku. A i když jí tentokrát nepřejmenoval na Makovou panenku a nechtěl jí dát za každou cenu mat jako v minulosti Honzík Chlubný, zážitek z toho měl velký. Jinde zase trenérka Evka Pekárková rozmísťovala obdržené bonbónky od jedné z maminek na šachovnicová pole s tím, že ho vyvolaný žáček může sníst po správném doskákání koněm z předem určeného pole. Bylo hezké vidět, jak se děti snaží a hlavně jak je ta děsně složitá hra baví.

Po tréninku dětí se začali scházet účastníci. Celkem se jich letos na startu sešlo 18, což je na těchto našich akcích již takový tradiční počet. Mezi nimi i nováčci Karel Kratochvíl, Šimon Macharáček a Tomáš Fojtík, kteří tak nějak dobře zapadli. Jako pozornosti pro oslavence tu tradičně byly vínka pro mě a sladkosti pro Evču, což se v průběhu turnaje stejně tradičně snědlo a vypilo.

Turnajový model byl nakonec dohodnut na 11 kol švýcarem, což nás alespoň netlačilo časově a umožňovalo stihnout Evčin vlak do Slavkova v 21.28. Řízení turnaje se ujala Evka Pekárková, která měla s sebou počítač, a tak to docela pěkně odsýpalo. Hrát však po těžkém dnu v práci a s dětmi moc nechtěla, což ale nakonec při lichém počtu musela, a tak doplnila počet na 18. Když se však asi v 18.45 začalo, přiřítila se Táňa, která měla již na první pohled mizernou náladu, kterou měli způsobit její učitelé ve škole a při cestě k nám ještě tramvaják, který na ní nepočkal. Náladu si tak nabízeným "šachováním" vylepšit nechtěla, nakonec ale přece jen pár partií odehrála, když se vystřídala právě s Evkou.

Vlastní turnaj pak probíhal jako obvykle uvolněně a v pohodě. Slyšet byl hlavně Peťan Skácelík, jehož poznámky doslova k čemukoliv a komukoliv strhnuly i do té doby nevýraznou Táňu, která nakonec krom jídla a pití zvládla zdokumentovat i část bohaté fotogalerie. Jako malý závdavek se potom můžete podívat na Peťanovy grimasy, které prostě nemají chybu.

A jak to celé vlastně dopadlo? V bojovném turnaji, kde neměl nikdo nic jisté, neuspěli oba oslavenci, o to však ani tak moc nešlo. Evička měla dokonce nejvyšší rating, ale z 11 partií dosáhla...11 remíz. Pokusila se sice porazit Pavla Menčíka, ale přilišná snaha se nakonec minula účinkem, a tak nakonec i tato partie dopadla, jak dopadnout prostě musela - remízou. Já jsem pro změnu zářil více mimo šachovnici, a tak je výsledek +2 ještě docela dobrý. Celkově nakonec zvítězil David Holemář s 8 body, který soupeře deptal nejen hrou, ale i patřičným komentářem.

Stejný počet bodů dosáhl i druhý Karel Kratochvíl, který sice vítěze porazil, ale nepatrný rozdíl v pomocném hodnocení mu přiřknul 2. místo.

Na bronzové pozici skončil loňský vítěz Mirek Jurka, který na vítěznou dvojici ztratil půl bodu.

4. místo vybojoval Tomáš Fojtík, který po úvodní porážce se mnou pěkně zabojoval a nakonec jen horší pomocné hodnocení znamenalo nepopulární "bramboru".

Na 5. místo se se 7 body probil dravou hrou Milan Donnert, který jde do každé partie s otevřeným hledím a štěstí pokouší do poslední chvíle. Ještě teď nějak neumím pochopit, jak mě mohl ošálit, když jsem měl výhodu hned 3 lehkých figur za věž.

O půl bodu zpět jsem tedy skončil já, když jsem si vysloužil dokonce i pozoruhodnou cenu fair play za remízu v posledním kole proti Evce Pekárkové. Asi po tři tahy za sebou jsem slyšel výhružný hlas Evči Kulované s tím, že mám poslední šanci nabídnout remízu. Nemluvě o zakrývání očí s tím, že přece i naslepo mi to jde docela dobře. Tak tedy remíza, ach ty ženy. Stejný počet bodů a 7. místo obsadil Martin Tajovský, který po skončení turnaje opět dokazoval své pro mě nepochopitelné holanďanovské umění.

8. místo, 6 bodů a...Petr Skácelík, co více dodat?

Na dalších místech pak skončila početná skupina hráčů s 50% možných bodů. V pořadí devátý skončil Jan Uhmann ml., který mi na začátku předal Neuburské polosuché s označením Bowling Blansko. Prý cena z přeboru JM kraje v Boskovicích, kterou tam věnoval...tušíte správně - Vlastík Chládek.

10. místo obsadil Šimon Macharáček, který si splnil sen tím, že si v předminulé sezóně zahrál Extraligu, za což mi prý patří velký dík, neb to bude jednou vyprávět svým dětem.

Nevím proč, ale při vyslovení jeho jména se mi vždycky vybaví tahle známá scénka (od 0.16). 11. místo "urvala" oslavenkyně Evča Kulovaná, jejíž remízový rekord bude jistě těžko k překonání. Posledním 50% borcem je Honza Uhmann st., který je už takovým příjemným stálým inventářem našich turnajů. Naštěstí jsem s ním nehrál, což zvláště v souvislosti s prvním kolem zavání vždy katastrofou.

Na 13. místě, ale se slušivými 5 body skončila Evka Pekárková, které patří velký dík za bezvadné odřízení turnaje, ale i za věčný úsměv. I když...při pohledu na fotografii nám celkem zatrnulo,

naštěstí si nevzpomněla na správné zaklínadlo (0.40 - 1.20), takže se z nás králíci nestali.

4,5 bodu získal Martin Hyrš a obsadil tak 14. místo. Po skončení turnaje a návratu z příjemné hospůdky jsem s ním pak absolvoval cestu domů, neb oba bydlíme na stejné ulici v Černých Polích, což nám při ujetí veškeré dopravy trvalo z Kéniku asi tři čtvrtě hodiny. Ale procházka to byla příjemná a usínalo se také dobře.

15. místo patří Pavlu Tomešovi, který tentokrát vydržel až do konce a neustále se pyšnil tím, že předběhl svého bratra.

Zdeněk Tomeš totiž skončil na 16. místě hned za ním a pro změnu to byl on, kdo se Pavlovi provokativě smál za to, že ho ve vzájemné partii porazil. Pohříchu to však byla jediná Zdeňkova výhra v turnaji.

Předposlední 17. pozice připadla Pavlu Menčíkovi, který ač elově zdaleka nejslabší bojoval jako lev a nakonec 3 získané body nejsou vůbec špatné.

No a tabulku tentokrát olemoval Michal Věžník, na kterého prásknu jeho významné životní jubileum, které bude již za pár...

Tolik tedy k turnaji, který se podle mnoha ohlasů opravdu vydařil. Jídlo se podle očekávání snědlo, víno vypilo a tak se můžeme těšit, že zase někdy příště... Celkové pořadí můžete zhlédnout ve výsledné tabulce, na dalším odkazu pak uvádím ještě křížovou tabulku. A nasát atmosféru pak samozřejmě můžete prostřednictvím bohaté fotogalerie.