Již kvalifikace na finále však trochu nečekaně představila pouhý odvar hráčů, kteří se ukázali v soutěži družstev. Z našich hráčů se neúčastnili Mirek Jurka, Tomáš Mudra, Martin Tajovský a mnozí další, o moc lepší to nebylo ani na straně Lokomotivy, které chyběl především Martin Šklíba, úplnou absenci (!) svých hráčů dokonce předvedla Zbrojovka resp. ŠK 64 Brno. Kvalifikace možná i proto nepřinesla žádné překvapení, postoupili bez potíží všichni favorité a tak se v úterý 2.6. mohlo začít hrát.

V určený čas se na finále dostavili téměř všichni oprávněnéní účastníci. Omluvil se pouze René Přibyl, kterého nahradil Tomáš Mouryc, čekat se však muselo na J. Uhmanna ml. Když se ani po téměř 10 minutách uplynuvších od 18. hodiny v hrací místnosti nenacházel (nepřišel nakonec vůbec), zahájil Broněk Chmelíček finále, do kterého se nakonec musel nominovat sám, protože se v hrací místnosti nenacházel nikdo z oprávněných náhradníků. Z trochou nadsázky tak možno říci, že Bronislavové měli letošní rok do finále přímý postup.

Finále nejlépe odstartovala trojice Přidal, Kalendovský a Libor Veselý, která měla po čtyřech kolech 100%. O půlku zpět byl Broňa Vymazal, já jsem po tragickém startu 1/3, kdy jsem prohrál s oběma konkurenty Broňou Vymazalem a Liborem Veselým, teprve sbíral síly na další boje. Krátce předtím se přišel podívat Peťa Pisk, který mi se slovy povzbuzení dodal optimismu a trochu sebevědomí. Malý zlom nastal hned v následujícím kole proti Michalu Vávrovi, který je mimochodem Petrovým svěřencem. V partii, kde jsem měl výrazně lepší čas i prudký útok, jsem se najednou trochu zadrhnul a nechybělo mnoho k úplné změně dekorací, kterou pro mě byl najednou o 20 vteřin horší čas. Nakonec však útok přece jen prorazil a od té chvíle šel můj výkon nahoru. V 6. kole přišly ale ještě horké chvilky s Ondrou, který sice sehrál katastrofálně zahájení, kde bylo otázkou času, jestli dojde na materiál nebo na černého krále, něco jsem však přehlédl a musel dát dámu za věž a střelce. Tím se pozice dynamicky vyrovnala, měl jsem ale skoro o minutu horší čas, takže šlo o to, jestli Ondra zbytek partie takticky zvládne. To se naštěstí nestalo, když se jakoby zalekl, začal ztrácet postupně materiál a na konci se mi podařilo vsítit mat s posledními 4 vteřinami na hodinách. V tomto kole prohrává s Liborem Veselým i Broňa Vymazal a tak se nám celkové vavříny hodně vzdalují.

Někdy v této chvíli se jdu nadýchat na čerstvý vzduch, kde mě PP motivuje tím, že jestli nevyhraju zbytek všech partií, tak platím v hospodě útratu. Nutno říci, že je to slušná motivace, i když na nějaké to pivo Petra vždycky rád pozvu. Ono mi beztak nezbývá nic jiného, než nekoukat napravo-nalevo a hrát co to dá.

Výhodu vítězství nade mnou a Broňou potvrzuje Libor Veselý, který má i po osmi kolech stále stoprocentní bilanci. Protože po dobrém startu postupně odpadají Jan Kalendovský a Ondra Přidal, stačí mu k prvenství uhrát 5/7, protože na jeho straně je výrazně lepší SB v porovnání se mnou a Broňou. Hraje se však až do konce a toto se plně potvrzuje hned v následujícím 9. kole. To ztrácí remízou Broňa a já se na něj výhrou dotahuji, poprvé však klopýtá vedoucí hráč a to s Janem Kalendovským, který mi ve volné chvíli říká, že se jedná o jeho ochočeného soupeře. Stále má však jednobodový náskok, nyní již před trojicí BV, NV a JK, o další půlku zpět je Ondra. Ten své i naše medailové naděje pohřbívá v následujícím kole v přímém souboji proti Liboru Veselému, remízou ztrácí JK, já i Broňa vyhráváme. v 11. kole Libor nečekaně ztrácí remízu se Svíženským a jeho náskok se tak tenčí na pouhou půlku. Ve 12. kole odpadá z bojů o medaile JK, když ho poráží Ondra, já i Broňa se výhrami stále držíme na dostřel. Jde se do finále, čekají nás závěrečná tři kola.  

13. kolo ubírá z náskoku již docela nervózního Libora Veselého poslední půlku, kterou jenom zázrakem zachraňuje se Zdeňkem Závodným. Nyní máme všichni shodně 11 bodů, Sonnenborn však Libora stále drží na čele. Nervozita je však velký nepřítel a předposlední 14. kolo přináší nečekaný úspěch Tomáši Mourycovi, který se do finále dostal až jako náhradník. V něm se mu vyplácí sázka na rychlou hru, která ho v konečném účtování vynesla na docela lichotivou pozici a které Libor podléhá. Těžko uvěřitelný zvrat je tedy dokonán, před posledním kolem se s Broňou dostáváme na čelo! Ani mně však nebylo lehko, když jsem v utkání s Michalem Kalodem po nekorektní oběti získal figuru, nějak jsem se ale nedokázal rozmotat a dostal se na okraj porážky. I s minimem času se mi však podařilo vymyslet protiútok, který s mírnou pomocí soupeře skončil matem a tak moje série výher zůstala i po 14. kole nepřerušena. Pro poslední kolo však drží trumfy v rukou Broňa, který díky vítězství z 2. kola má lepší SB a stačí mu tak poslední kolo vyhrát. To se mu v souboji s Kosinou také daří a po roce tak obhajuje loňský primát, tentokrát však už v našich barvách. Svou sérii započatou ve 4. kole dokončuji také já, takže nakonec jsou z toho první dvě místa pro Duras!

Nečekané se tedy stalo skutečností, Libor Veselý, který si musel vypít kalich hořkosti až do dna, končí nakonec třetí. Čtvrté místo obsazuje Jan Kalendovský, který tak postupně zaplňuje chybějící umístění ve finálových účastech, páté místo nakonec patří Ondrovi. Zajímavé je určitě to, že celkové pořadí na medailových pozicích zůstalo stejné jako loni, zopakovala se také bilance získaných bodů mezi mnou a Broňou (13/15). Opět také musel o prvenství rozhodnout Sonnenborn a ten hrál opět v Broňův prospěch. Podařilo se však v družstvech i jednotlivcích vrátit na výsluní značku Duras a to je myslím podstatné.

Kompletní výsledky přeboru Brna v družstvech a jednotlivcích najdete na tomto odkaze, fotogalerii pořízenou z finále jednotlivců Peterem Megem potom zde.