Jako první podlehl po dvou hodinách boje Jirka Havlík zkušenému Liboru Dvořákovi (+268) 2:0. Poté měl Radek Strnad od Endla (+28) nabídku remizy, zeptal se mne v okamžiku, kdy jsem byl zabrán do své pozice a tak jsem nechal rozhodnutí na něm. Po chvíli jsem se zvedl a viděl koncovku dvou lehkých figur, Radek měl dvojici střelců, soupeř však jezdce pevně uprostřed šachovnice po jehož výměně vznikne remizová koncovka nestejných střelců, a tak jsem řekl Radkovi ať remizuje (v duchu jsem si říkal aspoň uděláme půl bodu), Radek odpověděl dobře, pak se zamyslel a udělal chybu po které po pár tazích kapituloval 3:0. Poté Petr Zuziak, který držel s Konvičkovou (+748) velmi pevnou pozici, kterou nemohla soupeřka prorazit a nectěla za daného stavu již riskovat, remizoval, pěkný Petrův úspěch 3,5:0,5. Já jsem s Josefem Petlákem (+132) v zahájení obětoval pěšce za značný náskok ve vývinu, ve střední hře, kdy se hra vyrovnávala jsem připravil oběť dámy, kterou Josef přehlédl, a tak mám příklad pro trénink žáků na motiv zavlečení 3,5:1,5. Karel Pelikán s Nekulou (+244) stál velmi dobře a přijal soupeřovu nabídku remizy 4:2, což mě potěšilo, protože na zbývajících dvou šachovnicích jsme stáli velmi dobře. Ondra Strnad s Antošem (+128) měl kvalitu navíc, kterou pěkným tlakem velice zkušeně uplatnil 4:3. Zůstal Honza Pešl, který měl s Jelenem (+198) pěšce navíc, ale exponovaného krále, pro kterého nalezl úkryt na dámském křídle, když jsme si všichni mysleli, že tam má soupeř věčný šach, soupeř si to zřejmě myslel také. Při tomto manévru získal Honza další pěšce a když pak pěkným tahem ukázal soupeři, že věčný šach se nekoná, ten vzdal 4:4.

Po cestě domů v dobré náladě Honza konstatoval: Tak mohu v Kuřimi oznámit, že jsem také složil myslivecké zkoušky. Čemuž jsme moc nerozuměli a tak dodal: Skolil jsem Jelena.