Pro poslední zápas sezóny je domluvena osmička hráčů. Výhýbám se nekonečným výmluvám o nemohoucnosti nastoupit u dvou posil, doplněných na soupisku. Přesto se i tak udají neočekávané události, jichž bylo pro tuto sezónu opravdu až až. Nejprve mi marod Láďa oznámí, že jeho uschopnění se nekonalo. Naopak, ještě přibyla výhružka možné kontroly. V samotné hrací místnosti se ‚hrdinně‘ projevil Kája: „….když tu nikoho, kdo by hrál přede mnou nemáš, tak mne nepiš“ zaznělo velmi rázně za současného opuštění prostor! Nakonec na místě napočítám osmičku hráčů, a tak může zápas začít – domácí musejí díky místním podmínkám kvapit, jinak budou platit tantyémy BTS-ce...

Zápas začíná, jen Radek na dvojce čeká na Michala Vávru. Úvodní hodinka zápasu má stejný průběh jako v minulých partiích našich mládežníků. Budují pozici dle zásad, jsou rovnocennými soupeři. Když nastane fáze střední hry, nastává vlastní tvorba. A každý z nich se s touto fází popasuje po svém. Sleduji nejblíže hrajícího Dana (stejně i táta). Výsledkem střední hry bílými s Kejdušem je dvojice bílých věží na centrálním sloupci s možností zapojit do hry i Jf3, když černému chybí pf7. Místo toho jedna věž pasívně pokryje pd5 (napadeného Jb6), druhá přistoupí ke směně na sl. a král přes h2 postoupí na g3. Dan postaví pěšcový řetězec a2-d5. Pak spáchá tah a4 a soupeřův šemík poskočí přes d7 na c5 a napadá pb3. Výsledkem je další zpasívnění bílé věže tahem Vd2-b2. Po Jd3 se věž vrátí na d2 a totéž provede koník – na c5. Danovi je asi podvědomě opakování tahů nezajímavé, proto pb2 pokraje tahem Jd4 a je konec – soupeř zahraje ledově klidné Je4+ (vidlička) a Dan pokládá krále a emoce způsobí své. Souběžně s ním končí pan Jeřábek; 0:2. Po devadesáti minutách zápasu se nestačím divit. Ondra dává jednotahově kvalitu, když ani po partii nedokáže vysvětlit smysl zahraného tahu před její ztrátou. Petr je již bez věže. Michal /na první/ se Šrámkem nenachází obranu soupeřově oběti figury a nechá si ji proto ukázat. Radek na dvojce hraje s Vávrou stále rovnou pozici. Hledá cestu do tábora černých figur přes střed. Michal si najde chvíli a skloní mi nad pozornou hrou mladého soupeře poklonu. Zaslechnu nabídku remízy pana Stehlíka Havlátovi na pátém stole: „…eště né!“ ozve se. Ondra nakonec prohrává, když pan Stříbrný prorazí bílými právě na DK, kde před ztrátou kvality Ondra zahrál blokující tah b5. Po chvíli vzdává i Petr, když konečně pochopí, že proti soupeřově věži jeho pěšci zkrátka projít nemohou. Prohráváme rázem 0:5, když nehratelnou partii vzdává v materiální nerovnováze i Zdeněk. Svou partii neustojí ani pan Stehlík a jeho soupeř obíhá spoluhráče s vroucími stisky dlaní. Michal se brání soupeřově dámě a věži a když přijde v odkrytém postavení proti králi i soupeřův střelec, pak partie končí úspěchem soupeře. Sledujeme snažení Radka na dvojce v poslední partii sezóny. Radek odrazí soupeřův pokus o mat a pak vyžene i jeho dámu. Soupeř dlouho přemýšlí nad dalším plánem hry, Radek je soustředěný. Nakonec soupeř prosadí rozbití královského krytu na DK svými pěšáky. Postavení vynucuje jedinou možnou obranu v přeskupení bílých figur. Vznikla by pevná, ale totálně nehybná pozice bílých ochránců kolem krále, již by soupeř jistě musel řešit nástupem pěšců v centru. Leč, nestalo se. Radek po dlouhém přemýšlení (k údivu přihlížejících) nabídl výměnu dam na otevřeném sl. b, čímž jednotahově odevzdal věž, doposud krytou právě dámou. Partie končí, stejně jako zápas i sezóna. Soupeři jsou v transu jako by vyhráli Evropský pohár! Dali nám jako jediní kanára! Gratulujeme, odcházíme. V mnohých partiích byl věkový rozdíl na deskách vyšší než čtyřicet let! Přesto ztráty figur jsou u našich natolik zkušených mladíčků neomluvitelné! Kde hledat příčiny? Kdoví? Možná se tak stalo pod vlivem právě probíhajícího úplňku...