Nevím, zda někdy v historii tohoto klubu se událo něco podobného, nicméně byla tu myšlenka, kterou se nakonec i přes relativně skromnou účast podařilo realizovat. Nápad uspořádat otevřený přebor Durasu v tenisu přišel na slovutném rapidu v Hustopečích od Petra Mlýnka. Zájemců bylo zpočátku dost, ale nebyl jasný především termín a také místo. Bylo potřeba vymyslet všechno tak, aby mohlo co nejvíce lidí a ještě pokud možno nepršelo. Vhodný termín se však do začátku prázdnin nenašel a tak se muselo hledat o prázdninách. Nakonec vykrystalizovaly dva termíny - 7.-8.8. a 14.-15.8.

Vzhledem k určitým vazbám Jirky Řehůřka na Zastávku u Brna bylo rozhodnuto o místě. Počet zájemců pro oba termíny byl však vzácně vyrovnaný, až nakonec mírně překlopil misku vah na stranu druhého jmenovaného termínu. A protože v neděli jsme mohli počítat se třemi kurty až od 12.00, byla nakonec vybrána sobota 14.8.2010. Prvotních odvážlivců, vyzkoušet své tenisové umění mělo být 8-11, nakonec však přesně podle známého Murphyho nejmenovaného zákona bylo vše jinak. Co naplat byly např. sliby velkého KK z Lokomotivy Brno, jenž ještě den před akcí hlásil ano, než nazítří zvítězila jeho stará dobrá milenka zvaná postel. Co naplat byly přísliby jiných, původně hraníchtivých, u nichž důvody raději ani nebudu rozebírat...

Nakonec tedy k tomuto zřejmě historicky prvnímu otevřenému tenisovému klání mezi šachisty, jehož pořadatelem byl ŠK Duras, "vyběhlo" šest odvážlivců, a to: Karel Švihel, Petr Mlýnek, Radek Kalod, Pavel Menčík, Jirka Řehůřek a já. S odstupem času mě nyní mrzí, že jsem nezvolil první termín, protože jsem takto mohl psát ještě například o Vladimíru Ševčíkovi, Tomáši Mičánkovi a snad i jeho přítelkyni ad., zatímco přísliby nepříliš spolehlivých lidí na tento termín, jež převážily zmíněnou misku vah, se nenaplnily. Nu tedy, aspoň poučení do budoucna...Počasí mělo být přes den dobré, což se také potvrdilo, jen v noci ale napršelo trochu víc a tak musel o sobotním ránu místní správce kurty trochu vysušovat. Nicméně po zhruba hodinovém čekání se konečně mohlo začít hrát. Vzhledem k nízkému počtu hráčů byl zvolen systém každý s každým na jeden set, což jsme zhodnotili jako fyzicky únosnou mez.

Jako první proti sobě nastoupili Karel Švihel a Radek Kalod. K tomu musím říci, že Karel, známý milovník všech možných her, tedy nejen duševních (šachy, karty), ale i fyzicky náročnějších (především stolní tenis, tenis, ale i jiné), vyzýval svým nezaměnitelným hlasem každého, kdo se zrovna nachomýtl v jeho blízkosti. Já jsem si s Karlem zahrát chtěl určitě co nejdřív, protože s ním se musí hrát dokud není moc rozehraný, jinak potom nemáte proti jeho strojově nátlakové hře šanci. Protože jsem se ale zrovna převlíkal do sportovního, šel proti Karlovi jako první pokusit štěstí "pan velmistr". Radek nehraje tenis vůbec špatně, ale tentokrát to nestačilo ani na čestný bod a Karel tak zavěsil kanára hned na úvod. Já si na úvod zahrál s Pavlem Menčíkem alias Wirem. Zpočátku vyrovnaná partie se po jedné delší hře zvrhla v mou jednoznačnou záležitost, a tak jsem zaznamenal na úvod vítězství 6 : 1.

Když poté porazil Jirka Řehůřek Petra Mlýnka, bylo první kolo za námi a netrvalo to ani hodinu. A to jsme nakonec hráli jen na dvou kurtech, mj. i proto, aby zbylí dva mohli rozhodovat zápasy obou dvojic.

Těžký los si vybral Radek, který poté změřil síly s Jirkou Řehůřkem, který je také znám coby velký sportovec. Podle Radkových slov dokáže po některém z jejich mnoha soukromých zápasů sednout na kolo a jet třeba ještě 20 kilometrů. Jejich zápas zde byl však velmi napínavý a nakonec rozhodly až maličkosti v závěru setu, který Radek vyhrál 7 : 5 a napravil tak úvodní porážku.

Já šel na Karla a poměrně brzy se mi podařilo uhrát jednu hru, což byl můj skromný cíl. Po nevyužitých šancích na zisk min. dvou dalších her, se ukázala Karlova síla v plné parádě a set skončil jeho vítězstvím 6 : 1. Rezervy ale určitě jsou, tak snad to bude příště lepší Wir si poté poradil s Petrem Mlýnkem, který jak jsem později zjistil, hraje se starou dřevěnou raketou s úzkou hlavou, snad ještě z dob slavných australských mušketýrů

Ve 3. kole to rozehraný Karel bez problémů ukázal Petrovi, Radek nijak netaktizoval a pro 3. kolo si vybral mě. Po vyčerpávajícím souboji s Jurou mu však v závěru vyrovnaného setu nestačily síly, a tak jsem zvítězil 6 : 4. Wir s Jurou Řehůřkem sehrál spoustu vyrovnaných her, nicméně nevyužití několika dobrých příležitostí vedlo k až trochu kruté porážce 2 : 6.

Pro závěrečné dvě kola jsou u nás všech vidět první známky únavy, vyhrají tedy jen ti nejsilnější. Radek si po třech těžkých zápasech spravuje chuť na Petru Mlýnkovi, kterému já osobně vyslovuji obdiv za iniciativu a nasazení při organizování tohoto těžce se rodícího klání. V souboji Karla s Wirem se Wir neustále divil, jak to že to tomu Karlovi pořád tak dobře chodí. Abych nebyl nespravedlivý, Wir nehrál špatně, ale na Karlův pekelný stroj prostě neměl, stejně jako nikdo z nás. Já jsem po těžkém zápase s Radkem šel hned do dalšího těžkého mače. S Jurou jsem však předvedl výkon dobře situovaného penzisty a doslova jsem to odchodil. Není divu, že z původně vyrovnaných vyhlídek to skončilo mou krutou porážkou 1 : 6. Snad to s mými volními vlastnostmi bude příště lepší

Na závěr se Radek utkal s Wirem a ten se zlepšoval zápas od zápasu. S Radkem po velmi dobré hře vedl již 4 : 2, pak však v klíčových momentech nevyužil dobré příležitoti a v závěru už triumfoval Radek 6 : 4.

Petr Mlýnek už utkání se mnou skrečoval, no nebylo se čemu divit, vždyť síly docházely i o mnoho mladším borcům. Velké finále měl být zápas Jirky Řehůřka s Karlem Švihelem. Natěšený Jirka vedl sice 1 : 0, pak ale Karel vyhrál pár vyrovnaných her a nakonec to s Jirkou dopadlo stejně jako s ostatními - 6 : 1. A to si ještě před tímto zápasem Karel vykouřil cigaretu!

Konečné resumé z nakonec vydařené akce, bylo nakonec toto: vítězem se stal zcela jednoznačně Karel Švihel, který nám to ukázal i přes relativně vyšší věk (55). Jak však už bylo řečeno, Karel je velký sportovec a tak to nijak velké překvapení nebylo. O druhém místě musela rozhodnout minitabulka mezi Jurou Řehůřkem, Radkem a mnou. Jak je nakonec vidět z přílohy na konci článku, pořadí dopadlo stejně, jaké zmiňuji v předchozí větě. Pavel Menčík se stále zlepšoval a uměl také potrápit, na lepší než 5. místo to však tentokrát nestačilo. No a tabulku olemoval Petr Mlýnek, jemuž ovšem ještě jednou vyslovuji dík za obětavost a nasazení.

Po skončení turnaje (okolo 14.30) nám byly k dispozici sprchy a šatna a poté byl speciálně pro nás připravený guláš, byť v té době se v místní restauraci ještě nevaří. Pohodová akce tak skončila přátelským posezením u jídla a piva a poté už následoval návrat do Brna.

Výsledky si můžete tedy prohlédnout v této přiložené tabulce, nezbytné fotky ve fotogalerii a snad tedy někdy u nějaké další podobné akce - na viděnou a na shledanou!