Ceny v turnaji a občerstvení tradičně obstarali sami oslavenci i gratulanti z řad hráčů. Pro velké množství však muselo být využito dokonce dvou stolků, takže v závěru po rozdání cen tam ještě mnohé zůstalo a muselo být rozděleno dodatečně.

Po úvodních gratulacích se tak mohlo začít hrát. A hned na úvod se utkali oba oslavenci, kdy úspěšnější byl možná i trochu překvapivě Martin. Martin však blicky opravdu umí, minulý turnaj s převahou vyhrál právě on a v přeboru Brna družstev vyhrál druhou šachovnici. Já si neopatrně nalézám do pasti, kterou jsem si na sebe nechtěně vytvořil sám, kdy moje dáma najednou  nemá kam jít. Překvapeně na to kouká i Honza Uhmann, který si to hned také neuvědomil a kterému se tak hned na úvod musím vzdát. Nechávám si proto nalít trochu vínka, bohužel té trošky je víc a ta mě nějak zpomaluje a kalí mysl, což se v dalším průběhu turnaje negativně projevuje. Je proto potřeba najít viníka. Nu ano, opět vrchní nalévač Petr Mlýnek, kdy už se to konečně naučí.

Další průběh turnaje, jak už to má být, určují oba oslavenci. Společně s Peťou Piskem vyhrávají jednu partii za druhou a když v polovině turnaje musí nečekaně odejít David Holemář, je o medailistech v podstatě rozhodnuto. DH nahrazuje Víťa Bureš, který si nevede vůbec špatně a nakonec končí za zmíněnou trojicí. Závěrečné rozuzlení je ale velmi nečekané. Pavel Menčík alias Wir, je zdá se specialistou na poslední kola, který vždy trochu nečekaně určí pořadí na prvních místech. Po Honzovi Uhmannovi v minulém turnaji teď šokujícně poráží dokonce Martina a bere mu tak možnost dělby prvního místa. Na to se po napínavé partii se mnou dostává Peťa Pisk (kdy už ho v blicce konečně porazím) a bez porážky tak zaslouženě vítězí. Na druhé místo se vklínil Mirek Jurka, který od 2. kola uhrál 8/9 a až nakonec třetí je Martin Tajovský. Další pořadí i jednotlivé výsledky si můžete prohlédnout v chess-results, k dispozici je i tradičně bohatá fotogalerie, která jistě o mnohém vypovídá.