Po delším čase, vyplněném především probíhajícími soutěžemi družstev, se uskutečnil další z našich nepravidelných bleskových turnajů. Důvodem tentokrát nebyly narozeniny některého z našich členů, ale prostá chuť si jen tak zahrát. A protože se tak stalo krátce po Velikonocích, byl záhy na světě i název turnaje. Jeho iniciátorem byl tentokrát Martin Tajovský, kterému po opadnutí pracovního shonu zbyla přebytečná energie na zorganizování turnaje.

Jak se ukázalo, nápad to byl vskutku zdařilý, protože na startu se nakonec sešlo úctyhodných 15 hráčů. Z nových hráčů musím zmínit Milana Schwarze, který letos hostuje a také dobře boduje ve 2. lize za naše béčko (5/7).

Občerstvení i ceny do turnaje byly opět symbolické a sestávaly z drobných pochutin a různobarevných tekutin. Řízení turnaje se ujala Eva Pekárková, která si jako rozhodčí 2. třídy tyká i s panem "Swissmanagerem".

A byla to právě Eva, která hned v 1. kole nečekaně skolila favorizovaného obra Peťana Skácelíka a předznamenala tak turnaj, ve kterém o překvapení rozhodně nebyla nouze. Až to nakonec vypadalo, že snad nikdo nechce ani vyhrát.  

K tomu jsem svou troškou do mlýna přispěl i já, když jsem krom již tradiční porážky s Honzou Uhmannem prohrál i v předposledním kole s "katyní" Evou, kdy mi i přes velkou materiálnu převahu selhala viditelnost a nechal jsem stát dámu. Nikdo se pak nemohl divit, když vše dovršil Peťan v posledním kole, kdy ho nemilosrdně zmatoval šachově neregistrovaný a holanďanovsky smýšlející Pavel Menčík.

A jak všechno nakonec dopadlo? Palmu vítězství si odnesl Martin Tajovský, který měl nakonec nejméně výkyvů a tak mu nevadila ani jediná porážka od Lukáše Řehůřka v posledním kole. Stříbro vybojoval svižně vypadající i hrající důchodce Milan Donnert a třetí místo připadlo nakonec nějakou shodou okolností mně, když jsem se po předvedené hře pasoval až někam daleko za "brambory".

Místo čtvrté obsadila moje noční můra Pavel Tomeš a páté Lukáš Řehůřek. Peťan toho tentokrát víc napovídal než nahrál a tak se jeho časté vtípky občas obrátily i proti němu. Sedmý Jeník Uhmann, byl vždycky hráč naprosto nevyzpytatelný a potvrdil to i tentokrát. Dokonce mám podezření, že se jeho výsledky v turnaji měnily podle barvy vína, které zrovna pil. Stále stejná sklenice se totiž chvíli červenala, chvíli bělila a nakonec vzal Jeník zavděk i obyčejnou vodou. 

Zde si můžete prohlédnout další pořadí, výsledky jednotlivých kol potom zde a jednotlivé momentky i samotné účastníky ve fotogalerii. Zmíním ještě odstoupení našeho předsedy Rudy Moulise zhruba v polovině turnaje, čímž je jeho výsledek značně zkreslený.

Velikonoční turnaj je tedy za námi a již brzy se můžeme těšit na akci další. Dubnových oslavenců je totiž v Durasu několik a tak to tentokrát "odnesou" Petr Skácelík (9.4.) a Milan Donnert (22.4.). K oběma oslavencům se navíc přidám ještě já, neb se mi po několika letech nakonec přece jen podařilo uhrát titul IM (od 1.5.2010). A kdy se tak stane? Přesně ve čtvrtek 22.4.2010 v 18.30.