V hrací místnosti už jsou Honza s Dominikem, kteří ode mě dostávají "cestovné poriadky" pro jejich odjezdy domů, dále Evča, Mirek Jurka a Laďa Palovský coby rozhodčí. Po chvíli přichází Peťan a už je zase veselo. Při nezbytných legráckách a pokusech o fotky mě nijak nepřekvapí jeho poznámka o tom, že se jeho hlava stejně do žádného záběru nevměstná. Nejeden úsměv na tváři vyloudí také Mirek a tak jsem rád, že před důležitou bitvou máme dobrou náladu. Přicházejí i další naši hráči a také soupeři. Bavím se především s Martinem Červeným a jako obvykle se při debatě s ním dobře bavím. Ondra Přidal vypadá velmi vážně a soustředěně, že by soudcovský talár ubral na úsměvu?. Ale samozřejmě to chápu, vždyť jde o hodně (aspoň nám určitě). A protože před desátou přichází také Broňa, může se začít hrát.

Zápas samotný začíná poměrně opatrně téměř na všech šachovnicích, jen Broňa Vymazal spustil již od počátku na Martina Červeného bleskový sicilský přepad v Rauzerovi. Pro Martina nic nového až do 12. tahu, kdy Broňa překvapí tahem 12.Jf5 a Martin usíná na dlouhých 3/4 hodiny. Později se dostává dokonce na 24 minut do konce při téměř nespotřebovaném Broňově čase, ale o tom dále. Otevřenou partii v Grünfeldovi se rozhoduje hrát také Petr Skácelík proti letos úspěšnému Luboši Roškovi, který má naději dotáhnout své letošní tažení až k velmistrovské normě. Honza Krejčí se proti Martinu Petrovi brání ruskou a vcelku bez problémů. Dominik se snaží proti Davidu Kaňovskému alias Dejfovi hledat v Paulsenovi s 6.-g6 (jaký to má přesný název si nevzpomenu) iniciativu, partie mi připadá jako zajímavý souboj herních stylů obou hráčů. Moje partie s trenérem naší mužské reprezentace IM Michalem Konopkou přechází již záhy do nepříliš obehraných kolejí, což má za následek urputné přemýšlení na obou stranách. To začne nabývat na dramatičnosti již okolo 12 tahu, kdy nám zůstane již jen něco kolem 20 minut na hodinách. Eva volí proti Tomáši Studničkovi slovanskou, která je sice pevná, ale zvolená varianta se mi zdá pasivní, to vše po vcelku vynuceném průběhu. To na 7. šachovnici Mirek naloží se slovanskou proti Aleši Jedličkovi o poznání lépe a dostává se za cenu dvojice střelců bílého k obvyklé figurové protihře v centru. Partie Přidal - Michal Novotný je možná ještě o něco pomalejší než ta moje, černý spotřebovává ve francouzské někdy až zbytečně příliš mnoho času a z toho by mohl Ondra v budoucnu těžit.

První skončenou partií je ostrý souboj Vymazal - Červený, kde sice Martin spotřeboval většinu svého času, ale vyplatilo se. Jedinými tahy nakonec donutí Broňu k dosažení pozice, ve které nemá nic lepšího než věčný šach a tak se tento teoretický duel přesouvá do předsálí, kde za asistence knih oba hráči zjišťují, že objevili už jednou objevenou Ameriku - 0,5 : 0,5.

Druhá v pořadí končí partie Jedlička - Jurka, kde Mirek spolehlivým způsobem opět podržel černé figury a tak je stav stále vyrovnaný - 1 : 1.

Pak však přichází šok na 5. šachovnici, kde si Eva neví rady s pasivní pozicí a prohrává na čas už ve 24. tahu! V koncovce jedné věže a tří lehkých figur na každé straně se věž jejího soupeře Tomáše Studničky zatoulala v černém týle, ale sebrat ji nijak nešlo a tak ji v obklíčení drželi za pomocí věže ještě oba černí jezdci. Nic konkrétního jsem ale za bílého neviděl a tak mi více jasno udělá snad až počítač. V každém případě to ale pro nás znamená nepříjemný moment, kdy musíme v důležitém zápase dotahovat - 1 : 2.

Nejasná partie Skácelík - Roško se přelévá z jedné strany na druhou, jako by si soupeři předávali iniciativu jako horký brambor. Petr se však s pozvolným příchodem časové tísně neopatrně pustí do akce a nezabezpečený král se stane terčem protiútoku černých figur. Po chvíli to bohužel odnáší bílá dáma a tak ani konec na sebe nenechá dlouho čekat. A my až příliš brzy ztrácíme půdu pod nohama - 1 : 3.

Zbývající partie však nijak špatně nevypadají. U Ondry věřím, že s časovým náskokem dokáže soupeři zamotat hlavu a uspěje, Dominik vypadá taky dobře a já jsem vyšel ze zahájení překvapivě lépe. Honzova partie je stále v rovině a tak rozhodnuto ještě není.

Přichází důležitý okamžik v mé partii. Partie přichází pomalu do kritického bodu, kdy musím najít další plán hry a potvrdit určitou výhodu ze zahájení. To se mi však ve 12. tahu nepodaří a tak se hry vyrovnávají a postupně se musím smířit s tím, že při Michalově technice víc jak remízu neuhraju. Rozhodnout se musí také Ondra. Tomu se obvykle bez dam hrát nechce, zde to má bohužel fatální důsledky v podobě rozpadu jeho centra. Odvážné rozhodnutí zahrát soupeři na čas tak bohužel tvrdě narazilo a černý si i přes nedostatek času s až překvapivou lehkostí došel pro celý bod - 1 : 4.

Smutně se na to kouká a musím se bohužel smířit s pravděpodobnou ztrátou celého zápasu. Mám však ještě dohrát do časovky svoji partii, i když pozice nijak složitá není a postupnými výměnami se dostáváme až do vyrovnané věžovky. Nečekaně si však úplně vyrovnanou koncovku komplikuje IM Martin Petr, který ve snaze získat z pozice víc než může dát, přepne strunu a když ve 40. tahu nenajde ani poslední cestu k vyrovnané jezdcovce, hraje na výhru už jen Honza. Dominik kolem 28. tahu propásne dobrou možnost, po které není zrovna snadné dokázat kompenzaci černého za obětovaného pěšce. Ani zde tedy nemáme štěstí a Dejf po dobrání pěšce ještě dokonce zkouší vyhrát vyrovnanou věžovku.

Štěstí se na nás nakonec přece jen usmívá, když na jedničce Honza využívá zmíněného zaváhání a trochu nečekaně si tak černými místo remízy připisuje celý bod. My tak snižujeme na 2 : 4, na víc to však už bohužel asi nebude.

Závěr partie Csiba - Kaňovský totiž už žádné překvapení nepřinese a tak je podepsána nevyhnutelná remíza a tím stvrzena i naše porážka v tomto zápase - 2,5 : 4,5.

Poslední partii zápasu obstarávám opět já, i když jako borec na konec se určitě necítím. Ani zde nedojde k žádnému zvratu ve vývoji a vyrovnaná partie končí po zásluze také remízou, čímž je stanoven konečný účet zápasu - 3 : 5.

Škoda, že zápas neměl větší diváckou kulisu, s kolizí mnoha jiných soutěží se ale bohužel nedá nic dělat. Při hodnocení zápasu je určitě zajímavé, že se nám podařilo získat převahu na prvních čtyřech šachovnicích. Tajně jsem doufal, že se nám vzadu podaří něco pěkného uhrát, vždyť v časových tísních je možné úplně všechno. Výsledek je však pro mě zklamáním, inu není vždy posvícení. A tak nezbývá než věřit, že se nám to příště už konečně sejde. A bylo by určitě záhodno, protože příští zápas v Praze s Bohemkou (27.3.) je pro oba týmy existenční o bytí a nebytí v soutěži.

Ještě naposledy tedy můžete nahlédnout do Zpravodaje, který udává již známé výsledky, tabulku i partie, dále podrobných informací o Extralize a i z tohoto zápasu pořízenou fotogalerii. A pokud jste našimi fanoušky či příznivci, určitě nám držte palce poslední březnový víkend v Praze, kdy nastoupíme postupně proti Bohemce a mistrovské Mahrle.