Naše výprava čítala na ranním srazu u Tesca 5 lidí - Martin Tajovský, Petr Skácelík, Broňa Vymazal a já coby Duras a "holešovský vetřelec" Petr Pisk. Sraz jsme dali raději na 7.30, kvůli možným uzavírkám či snad na internetu hrozícím blokádám na silnicích. To všechno kvůli návštěvě papeže Benedikta XVI., který poctil svou návštěvou i Brno. Komplikace však naštěstí nebyly žádné a tak jsme se do Boršic v pohodě dostali za necelou hodinku. Po zaprezentování dostáváme tradiční litr burčáku, který se hned snažím rozlít do skleniček. Pro mě překvapivě zatvrzele odmítá Peťan Skácelík. Ani ne tak kvůli možnému "ušpinění oděvu", jako spíš kvůli omámení jeho mocného organismu před šachovými boji, což je ale samozřejmě velmi zodpovědný počin. Já, Broňa i Martin si přece jen na úvod trochu dáváme a pozvolna upíjíme z malých skleniček. Následuje rozblicávání a přemýšlení o sestavě, kterou nakonec rozhodují dva vrhy korunou. Nejdříve mezi mnou a Broňou padá orel, což znamená první šachovnici pro Broňu (a jak se ukázalo později, šťastný to vrh) a následně mezi Petrem a Martinem padá opět orel, což zase znamená třetí pro abstinujícího Petra.

A nyní pár slov k pořadatelům i vlastnímu turnaji, jenž si díky tradici a uvolněné domácké atmosféře slova uznání rozhodně zaslouží. Přispívají tím totiž k dobré pohodě všech účastníků, kteří pak neváhají přikupovat či přímo konzumovat oblíbený mok i během turnaje. Domácímu teamworku v čele se Stanislavem Volčíkem se také daří již několik let udržovat vysokou laťku nejen v počtu zúčastněných družstev. Letos dokonce padl rekord, 51 družstev současně znamená i pokoření magické hranice 200 účastníků (kéž bychom se toho někdy dočkali i v Brně), čímž se může pochlubit jen málokterý turnaj u nás. Příznivě byla rovněž vnímána malá, ale myslím důležitá inovace, podle které byli na jednotlivých šachovnicích odměňováni hráči podle dosaženého performance (Rp - výkonový rating), což je dnes asi jediné objektivní měřítko, které eliminuje šachisty, kteří sice ve slabších družstvech nehrajících o čelní pozice dosáhnou na té které šachovnici největšího počtu bodů, neutkají se však třeba s jediným těžším soupeřem. Sympatické bylo rovněž navýšení počtu odměňovaných na šachovnicích ze tří na pět. Jen připomínám, že se v Boršicích nehraje o žádné finanční ceny, ty věcné však také můžou udělat mnoho radosti, jako třeba Martinovým dvěma malým dítkám.

Vyzkoušet atmosféru turnaje přijely i družstva ze vzdálenějších koutů naší země. Sympatický tým z Orlové pod vedením Jiřího Nováka to má do Boršic nějakých 120 km, dokonce dvě družstva z Rychnova nad Kněžnou pak dokonce téměř 200 km. Naproti tomu jediné zahraniční družstvo ze Skalice to mělo na místo určení pouhých 45 km. V sále Kulturního domu se prostřednictvím fotografií vzpomínalo na trenérskou legendu Vratislava Horu, který vychoval mnoho talentovaných šachistů, z nichž nejvýraznějšími byli nebo jsou reprezentanti Karel Mokrý (první moravský velmistr), Zbyněk Hráček, Vlastimil Babula a Robert Cvek, z žen potom Eva Repková, Regina Pokorná, Lenka Ptáčníková (dnes reprezentující Island) nebo Olga Sikorová. Vidět bylo možno taktéž nestárnoucího Josefa Ludvíčka, který s mládeží v Boršicích pracuje už mnoho desítek let a jehož máme s Petrem ze žákovských turnajů ještě v živé paměti. Při čekání na další kola si všichni mohli kromě ochutnávky burčáku prohlížet fotky z historie nejen boršického šachu, které byly po celou dobu turnaje promítány na plátno. Nechyběly mezi nimi ani snímky z kronik pana Ludvíčka, zachycující šachové dění v letech 1930-1975.

S počtem účastníků stoupá také sportovní úroveň turnaje. Před pár lety ještě mladí a nadějní dnes bojují o medaile či o jiná lichotivá umístění. Příkladem budiž tým ze Zlína, jehož věkový průměr byl 19 let a který až do poslední chvíle bojoval o zlato. Favoritem turnaje však byl zkušený a ostřílený tým ze Starého Města, který v sestavě IM Zpěvák, IM Sosna, FM Vrána a Sháněl obhajoval vítězství z předchozích dvou let. Že to však neměl vůbec jednoduché, ukázal samotný průběh turnaje. Řečeno cyklistickou terminologií, na čele pelotonu se pravidelně střídalo až na osm družstev, nikdo se však neodhodlal nasadit k trháku. Až po osmém dvoukole se od ostatních výrazněji oddělily družstva Zlína, Starého Města a našeho týmu. Ač o tři body horší, sestřelili jsme do té doby vedoucí Holešov v čele s Peťou Piskem 6,5 : 1,5, což pro nás bylo velmi důležité vítězství. Holešovští pak po dalších dvou porážkách s Kroměříží "B" a Karlíky ztratili šance na medailová umístění a tak jejich závěrečná výhra 6:2 nad Veselím znamenala už jen konečné 6. místo. V 9. kole se utkáváme s Karlíky a vítězíme opět vysoko 6,5 : 1,5. Stále však o půl bodu vede Staré Město. Máme však nejhorší už asi za sebou a tak doufáme pro závěrečná dvě dvoukola v příznivější los. Družstvo Rychnova na Kněžnou do této kategorie ale příliš nezapadá. Na první hraje Broňa se vždy bojovně naladěným Petrem Čechurou, já na druhé s Martinou Marečkovou, o které vím, že se na posledním MČR v bleskové hře v Praze dostala mezi ženami až do semifinále a před kterou mě kromě "dobře míněných rad" od spoluhráčů varoval také Jan Kalendovský, který s ní zde prohrál 0:2. Zápas nám však vyšel úplně fantasticky, když po výborném výkonu celého týmu nečekaně dáváme dokonce kanára! Staré Město vítězí také, ale jen 4,5 : 3,5 nad Hustopečemi, což před posledním dvoukolem znamená tříbodový trhák před Starým Městem a Zlínem! Los posledního kola svádí dohromady Staré Město se silnou Kroměříží "A", což nám hraje do karet, naproti tomu Zlín má v Karlících asi o něco lehčího soupeře, než my v Orlové. Trochu se trápíme, nervozita posledního kola taky dělá své. S neprůstřelným Pavlem Zabystrzanem se hraje asi každému špatně a Broňa je nakonec rád za remízu 1:1. Já herně ani na čas nevymyslím nic zvláštního proti Rostislavu Kubošovi, se kterým mám už remízu z předchozí sezóny v 1. lize a dvěma bojovnými remízami končí i náš dnešní minizápas. A protože Petr má v dámovce s pěšcem více úplné zatmění, kdy ztratí nejdříve onoho pěšce a poté i celou dámu, musí po jeho porážce 0,5 : 1,5 vše vynahradit Martin. Naštěstí Martin boduje naplno 2:0 a zachraňuje pro nás tak alespoň těsné vítězství 4,5 : 3,5. Bude to ale stačit? Nervózně jdeme zjišťovat, jak dopadli naši konkurenti. První zpráva je, že Staré Město porazilo Kroměříž 5 : 3, což je zhruba odpovídající výsledek, který nám proti Starému Městu stačí. A jak Zlín proti Karlíkům? Potkáváme Karla Kratochvíla a ten jen mává rukou nad špatným výkonem svého týmu a pak nám sděluje vysokou prohru 1,5 : 6,5, která nám ale zajišťuje s malým náskokem první místo! Je třeba ale říci, že k našemu předstižení by musel Zlín vyhrát absolutním výsledkem, protože při vítězství 7,5 : 0,5 by v náš prospěch rozhodlo lepší pomocné hodnocení (vždyť jsme se také utkali se všemi družstvy na 2-11. místě). Můžeme se tak po třech letech radovat ze zaslouženého prvenství, v což jsme před začátkem tajně doufali. Z našeho družstva zaslouží největší uznání Broňa Vymazal, který i přes zdravotní problémy vyhrál první šachovnici a stal se podle hodnocení Rp současně nejúspěšnějším hráčem turnaje. Druhé místo připadlo mocně finišujícímu mladému týmu ze Zlína, o kterém už byla řeč. I zde se mohli spolehnout na svou první šachovnici, kterou hájil Cyril Ponížil. Až třetí místo pak připadlo na obhájce ze Starého Města, kterému úplně podle představ nezahrál Jaroslav Sháněl, jenž na 4. šachovnici docílil pouze 50% bodů. Protože jsme byli také všichni oceněni na jednotlivých šachovnicích (já 4. místo na dvojce, Petr 3. místo na trojce a Martin 2. místo na čtyřce), budeme mít příští rok rozhodně co obhajovat.

 Naše vítězné kvarteto, zleva: Neklan Vyskočil, Broňa Vymazal, Petr Skácelík a Martin Tajovský

Tradičně nabízím výsledky i důležité odkazy s turnajem související. Oficiální výsledky tedy najdete opět na stránkách chess-results, pořadí na jednotlivých šachovnicích zde. Více informací potom na stránkách pořádajícího ŠK Boršice, či z článku na novoborském šachovém serveru, bohatou fotogalerii si můžete prohlédnout na rajčeti.