Vzpomínky 7 - Olexův memoriál 1976/77

Vážení šachoví přátelé, v loňském roce 2009 se konal v Brně již 34. ročník tradičního vánočního turnaje Olexův memoriál. Začal druhý den po Štědrém dni, hrál se ve dvou skupinách 7 kol a byl ukončen ještě před Silvestrem. Rád bych připomenul dobu, kdy se tolik nespěchalo, turnaje se hrály zpravidla na 11 kol (na méně kol nešly plnit normy) a na Silvestra i Nový rok býval volný den.

1. ročník Olexova memoriálu byl zahájen krátce po obědě 26. 12. 1976 a byl zakončen 8. 1. 1977 v 15 hodin vyhlášením vítězů a rozdílením cen. Poslední kolo se ale hrálo již v pátek 7. 1. 1977 odpoledne! Asi tehdy byla méně uspěchaná doba a soutěže byly určeny především pro brněnské hráče…

Turnaje se hrály v hale Vlněny Brno na Přízové ulici a byly v podstatě tři, všechny o 12 hráčích systémem každý s každým: kandidátský, o 1. VT a o 2. VT. Kromě toho se ve stejných prostorách pořádal ještě silnější mezinárodní mistrovský, ten ale spadal jinam.

Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit turnaje o 2. výkonnostní třídu, což byl zároveň můj první tak silný turnaj v životě a současně první turnaj mezi dospělými hraný tempem vážných partií.

Moje pocity z takového komplexu turnajů byly veliké – s úctou jsem vzhlížel k hráčům z „lepších“ turnajů a těšilo mne, když i oni se přišli podívat ke stolkům vedlejšího turnaje. Velký dojem ve mne zanechal sovětský mistr Kislov z mistrovského turnaje, když za mnou přišel po prohře se Zejdou a řekl mi pár povzbudivých slov. Navíc jsem tehdy měl možnost poprvé „naostro“ porozumět a snad i něco promluvit rusky. Líbily se mi výkony Ladi Ševčíka, který v turnaji o I. třídu porazil úplně všechny a většinou velmi lehce. Obdivoval jsem extrémní časové tísně Dr. Jahna v kandidátském turnaji a nechápal jsem, jak se v nich může docela dobře orientovat (toto nechápu dodnes a proto se snažím časovkám vyhýbat). Nepříjemná pro mne byla možnost kouření v hracím sále, takže někdy moje svršky po příchodu domů šly hned do pračky. Tyto problémy už naštěstí dnes nejsou.

Nejvíce na mne však zapůsobil turnaj, ve kterém jsem hrál já sám. Řídil ho s noblesou pan Kosina, který tehdy zásadně všem účastníkům vykal (včetně například mne – bylo mi 12 a půl roku). K nejzajímavějším soupeřům rozhodně patřili pan Kučík a pan Makeš, kteří, jak jsem postupně zjistil, tvořili nedílný kolorit brněnského šachu dlouhá léta.

Pan Kučík měl značné znalosti šachové historie, dokázal citovat některé Alechinovy partie a v turnaji byl určitým způsobem mým rádcem. Své partie zapisoval obrovským písmem a neváhal ihned komentovat své i soupeřovy tahy vykřičníky i otazníky. Zejména u svých tahů vykřičníky nešetřil. Vzpomínám si, že v prohrané partii s panem Zejdou své tahy před ztrátou materiálu hodnotil až extrémně vysoce.

Pan Makeš byl trochu z jiného těsta. Pečlivě oblečen do sportovního oblečení všemi svými pohyby a grimasami dával najevo, že šachy a šachové prostředí má velice rád. O mnoho let později jsem cestoval s panem Makešem na jakýsi víkendový turnaj vlakem a přesvědčil jsem se o jeho kladném postoji k budování reálného socialismu let padesátých. Pan Makeš byl schopen citovat projevy dnes již zapomenutých sovětských představitelů té doby, např. soudruha Lazara Mojsejeviče Kaganoviče. V každém případě tyto své názory pan Makeš nikomu nevnucoval a ve svých postojích zůstal pevný přes měnící se režim (což si myslím, že je správné). Měl také značné znalosti matematické – díky rozpisům v Sazce mu nebyly cizí pojmy jako permutace, variace a kombinace (kombinatorika bývá v matematice postrachem dnešních maturantů).

Když jsem si přečetl před dvanácti lety o tragické smrti pana Makeše, a před rokem o smrti opuštěného pana Kučíka, byl jsem z toho velice smutný.

V turnaji se mi docela dařilo, jakžtakž se mi podařilo přeorientovat z tempa žákovských soutěží do tempa vážných partií. Vzpamatoval jsem se i po klopýtnutí černými s panem Zejdou (s hráči I. VT to bylo moc obtížné) a dvě kola před koncem jsem měl reálné šance na zisk II. VT – chtělo to ale neprohrát v předposledním kole s panem Kučíkem.

Kučík – Jurka, Brno 1977
1. e4 c5 2. Jf3 Jc6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 d6 6. Sc4 e6 7. Sb3 Se7 8. Se3 0-0 9. 0-0 a6 10. a3 Dc7 11. f4 b5.Vykřičníky se to v soupeřově partiáři jen hemžilo, dával je především sobě (už od 1. tahu), ale ani já jsem nepřišel zkrátka. Můj poslední tah byl ohodnocen otazníkem, zřejmě po právu. 12. Jxc6 Dxc6 13. Df3 Sb7 14. f5. Dva vykřičníky a moc dobře jsem se necítil. 14. - exf5 15. Dxf5 Dd7 (viz diagram!)

diag7-1.jpg

16. Jd5. Další dva vykřičníky. Bílý má slušnou výhodu. 16. -Sxd5 17. Sxd5. Zde však bylo silnější nejprve vyměnit dámy 17. Dxd7 Jxd7 18. Sxd5 s výhodnou koncovkou díky dvojici střelců. Dxf5 18. Vxf5 Jxd5. Zde jsem se opovážil špitnout nabídku remízy. K mému překvapení soupeř okamžitě přijal současně se svým 19. tahem a podle všeho oba jsme byli spokojeni. 19. exd5 remíza.

Na turnaji jsem nakonec splnil II. VT (1. Zejda 10 z 11; 2.-4. Jurka, Hála a Kučík 8). Ještě jednou přispěl tento turnaj k mému velikému štěstí, to když o čtyři roky později jsem zde splnil normu KM. Jinak jsem se tohoto dnes již veterána mezi brněnskými turnaji příliš nezúčastňoval – hrál jsem ho snad jenom 5x, naposledy na přelomu let 1988/89. O to více se zúčastňuji na Silvestra (někdy i o den dříve) Radilova memoriálu v bleskovém šachu, kterého jsem se od roku 1982, kdy vznikl, zúčastnil nejméně dvacetkrát. Aspoň tak si připomenu slavnou tradici a nasaji atmosféru turnaje, jehož již 1. a 2. ročníku jsem se zúčastnil.

Pohledem do dnes již zažloutlé knížečky „Program I. ročníku šachového turnaje – memoriál Ing. V. Olexy“ si říkám, že to nemůže být tak dávno. V redakční radě jsou čtyří šachisté – pan Kristen (ten již dávno zemřel), dále pak pánové Kalendovský, Vachek a Vykydal…