Vzpomínky 9 - Strážnice 1977

Vážení šachoví přátelé, v 70. letech minulého století se každoročně o prázdninách konaly pro žáky přebory ČSR (České socialistické republiky) krajských družstev a současně i soutěže jednotlivců. Tyto soutěže se konaly na jednom místě a trvaly zpravidla dva týdny. Nutno předeslat, že reprezentanti jednotlivých krajů (krajů bylo tehdy jen osm) byli vybráni dle jistých kritérií (výsledek v krajském přeboru žáků, výkonnostní třída), takže se opravdu jednalo o přehlídku mladých nadějných hráčů. V roce 1977 se tato soutěž konala ve Strážnici poblíž Hodonína.

Ve Strážnici se samozřejmě nehrály jen šachy – 7x dopoledne se hrála soutěž družstev, 11x odpoledne soutěž jednotlivců švýcarským systémem, mezitím simultánka, občas šachová přednáška, aj. Ale i tak se našlo dost času na jiné aktivity – fotbal, stolní tenis, exkurze na archeologické nálezy do Mikulčic, poslech cimbálové muziky Slávka Volavého (žáci ještě na exkurze do hospody nechodí). Na rozdíl od let minulých, kdy jsem byl třikrát na pionýrských táborech (nikoliv šachových), se mi zde velice líbilo především proto, že zejména s hráči ze svého kraje jsem se dobře znal již z dřívějška a s ostatními nebyl velký problém navázat kamarádské vztahy, neboť jsme měli společného koníčka – šachy.

Na turnaji jsem byl svědkem minimálně dvou zajímavých příhod, při kterých došlo k většímu srocení hráčů u jedné partie. Ve své zde třetí turnajové partii bílými s panem Koblasou ze Severočeského kraje jsem po 1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Jc3 d6 4. Sc4 Sg4 5. h3 Sh5 (viz diagram!)

diag9-1.jpg

využil znalosti klasiků a obětoval 6. Jxe5. Podle udivených pohledů mnohých přihlížejících jsem usoudil, že si až tak mojí obětí jisti nejsou. V podstatě měli pravdu, po delším přemýšlení černý odpověděl (také to neznal) 6. - dxe5 a nakonec udržel věžovku s pěšcem méně. V turnaji jsem se dlouho nemohl překonat šňůru remíz, zahájil jsem pěti za sebou. Pak jsem naštěstí prohrál a i díky tomu se nakonec vše v dobré obrátilo.

K druhé zajímavé příhodě došlo později v jedné partii turnaje jednotlivců. Bílý ve svých partiích poměrně často používal úvodní tah 1. a3, černý se však dobře připravil a po prvním tahu došlo k následující pozici (viz diagram!).

diag9-2.jpg

Došlo k velkému sběhu hráčů včetně mne (když tam běží všichni, tak tam musím být taky), načež rozhodčí začal hráčům vyhrožovat kontumací za znevažování šachu apod. Nakonec z toho sešlo a po bojovném průběhu partie skončila nerozhodně. Úvodní oslí ouška nejsou výjimkou ani mezi špičkovými hráči. Již v roce 1858 zkoušel 1. a3 třikrát Anderssen proti Morphymu v Paříži s vyrovnanou bilancí, po 1. e4 tahem 1. – a6 překvapil Miles mistra světa Karpova na mistrovství Evropy družstev ve švédské Skaře 1980 a vyhrál(!) a o oslím oušku na druhé straně doporučuji k přečtení zajímavý článek přímo na tomto serveru http://www.skduras.cz/cz/ostatni/slavkovsky-dloubak-2.html.

Na co si dobře pamatuji bylo to, že asi v polovině pobytu za mnou přijeli rodiče a sdělili mi, že právě byla zdražena čokoláda, káva a některé další potravinářské výrobky. Lidé v obchodech pak vykoupili kakao z obavy před jeho zdražením a šířila se velká nákupní panika. My jsme ve Strážnici žili svým poklidným šachovým a sportovním životem a tyto zvěsti snad k nikomu z nás nedorazily. Možná jsme na to byli ještě příliš mladí. Faktem je, že brzy po návratu do Brna jsem si vyšel na exkurzi do centra města a takové davy lidí jsem tam nepamatoval.

Zajímavý závěr partie jsem měl v turnaji jednotlivců v 7. kole. Již podruhé jsem zde narazil černými na úřadujícího vítěze neoficiálního přeboru žáků v Rýmařově Josefa Váchala (poprvé v 1. kole v turnaji družstev) a podruhé jsme spolu remízovali.
Váchal – Jurka, Strážnice 1977, po 38. tahu černého (viz diagram!)

diag9-3.jpg

39. b7 Kd7 40. Jxc5+ Kc7 41. Jxa6+ Kxb7 42. c5 Se7 43. Jxb4 Sxc5 44. Jd3 Sd6 45. Kf2 Kc6 remíza. Byl jsem spokojen s remízou způsobenou sympatickou závěrečnou redukcí materiálu. V partii jsem většinou tahal za kratší konec a oběma nám unikl počítačový tah 42. – d3!, po kterém by se najednou karta zcela obrátila.

Jihomoravané nakonec hráli v turnajích velice důstojnou roli, turnaj jednotlivců vyhrál Tonda Čížek, v družstev Jižní Morava dělila první místo společně se Severomoravským a Středočeským krajem. Na závěr si nostalgicky připomeneme sestavu šestičlenného žákovského družstva Jihomoravského kraje v roce 1977: Jurka, Čížek, Hába P., David, Hába Z., Ripperová (nyní Vaculíková) a náhradník Mráz. Na rozdíl od 4. dílu Vzpomínek předpokládám, že naprostá většina jmen nejen pamětníkům něco řekne. Navíc všichni dosud hrají aktivně…

Dnes samozřejmě je turnajů pro žáky mnohem více, ve Strážnici 1977 to ale rozhodně špatné nebylo a rád na ni vzpomínám…

Vážení šachoví přátelé, příště se setkáme naposledy a to v zemi, kde zítra již znamená včera. Navštívíme Moskvu Gorbačovovy éry.