Vzpomínky 10 - Moskva 1988
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 24. 6. 2010 17:03
Bylo mi 24 let, měl jsem krátce po úspěšném zakončení vysokoškolských studií (velmi zhluboka jsem si oddechl), v témže roce jsem se stal poprvé a naposledy se svým oddílem Univerzitou Brno vítězem tehdejší Celostátní ligy družstev. A za odměnu jsem s několika oddílovými kolegy vyjel v srpnu na mezinárodní vysokoškolský turnaj do Moskvy. Této akci předcházelo setkání v Brně s moskevským mezinárodním mistrem Vatnikovem, se kterým se prodiskutovala účast našich šachistů na této akci.
Stimulací pro naši účast nebyla jenom možnost zahrát si kvalitní mezinárodní turnaj, ale i možnost uvidět v akci špičkové šachisty včetně mistra světa Kasparova na 55. mistrovství SSSR, které kolidovalo s naším turnajem. A samozřejmě i poznat život obyčejných lidí v této zemi. V Sovětském svazu jsem už jednou šachově byl v roce 1978 v rámci přátelských žákovských zápasů Brno – Voroněž, ale teď jsem byl přece jen o deset let starší a na spoustu věcí jsem se díval jinak.
Po nejrůznějších peripetiích spojených se zajištěním jízdenek a místenek na vlak do Moskvy jsme nakonec vyrazili v podvečer 8. srpna ve dvou skupinách: severní (trojčlenná) cestovala přes Varšavu a Minsk, jižní (dvojčlenná) přes Košice a Kyjev. Jinak se to řešit nedalo, mezinárodní rychlíky jedoucí daným směrem v tu dobu byly plně obsazeny sovětskými vojáky.
Moskva mě ohromila svojí rozlehlostí (minimálně poslední hodinu rychlík projížděl Moskvou), ale i svérázným koloritem velkoměsta. Je třeba si uvědomit, že v Sovětském svazu probíhala v té době perestrojka… Za povšimnutí určitě stál Arbat – ulice, na které si každý mohl mluvit a zpívat co chtěl. Z automobilů převládaly bílé Lady svítící i za temné noci pouze parkovacími světly (v souladu se sovětskými dopravními předpisy). Jednou jsme spatřili rychle se tvořící frontu vedoucí k nákladnímu autu přímo na rušné ulici – v SSSR tehdy byla prohibice a někdo (zřejmě načerno) takto přímo z auta prodával samohonku. Byli jsme ubytováni na Lomonosově univerzitě a v těchto prostorách nebyl problém koupit třeba banány za 2 rubly (u nás stály 17 Kčs = 1,7 rublu a občas se daly sehnat). Také jsem v prostorách univerzity byl v nejvyšším poschodí ve svém životě – myslím, že ve dvacátém čtvrtém.
Největší dojem však na mne udělaly šachové turnaje a šachová atmosféra, která Moskvu provázela. Turnaj, kterého jsem se zúčastnil, se hrál švýcarským systémem na 9 kol a hrála v něm stovka hráčů. Většina byla ze zemí Sovětského svazu, určitou konkurenci jim tvořily výpravy některých socialistických zemí. Ve svých partiích jsem zjišťoval, že způsob hry mých sovětských soupeřů je poněkud jiný, než jsem byl zvyklý u nás. Hlavní důraz nebyl až tak kladen na teoretickou přípravu, ale na konkrétní řešení pozice se snahou pokud možno vždy hrát iniciativně a soupeři předkládat problémy k řešení. Snažil jsem se tomuto pojetí přizpůsobit a ve 4. kole se Samarinem se mi podařilo využít černými opožděného vývinu bílého.
Samarin – Jurka, Moskva 1988, po 13. tahu bílého (viz diagram!)
13. – Je4! Ještě lépe než ihned vyměnit věže. 14. Sd2. Po 14. Vxd8+ Vxd8 15. Jxe4 Vd1+ 16. Sf1 Jd4 17. Jfd2 Jf3+ 18. Jxf3 Sxe4 19. Va1 Sxf3 20. b3 Se4 s dalším Sc2 bych získal pěšce. Ja5 15. b3 Jxc3 16. Sxc3 Se4 17. Jd2 Sxb1 18. Sxa8 Jxb3 19. Vxb1 Jxd2 20. Sxd2 Vxa8. Po výměnné přestřelce jsem i zde získal pěšce, kterého jsem uplatnil k výhře.
V turnaji jsem díky losu dostával jenom sovětské soupeře, získal jsem s nimi 6 bodů a na slavnostním zakončení jsem obdržel upomínku od novin Izvěstija za nejlepší výsledek proti Rusům – korbel „квасник“ (finanční ceny hráči nedostali ani za 1. místo). Dodnes stojí nahoře na kuchyňské lince.
Ještě více než náš samotný turnaj na mne zapůsobilo 55. mistrovství SSSR, které začalo 25. července a skončilo 19. srpna současně s naším turnajem. V přeboru hráli mistři světa Kasparov, Karpov, Smyslov, účastníci turnaje kandidátů Sokolov a Jusupov, dále hráči jako Ivančuk, Salov, Beljavskij, Vaganjan, Gurevič a další špičkoví velmistři. Mezi diváky a komentátory bylo možno zahlédnout další dva bývalé mistry světa, Botvinnika a Tala.
Spolu se svými kolegy jsem měl možnost zhlédnout jednu dohrávku a dvě kola (14. a 16.). Hrálo se v Domě mezinárodního obchodu (Дом международной торговли) a první cestu tam jsme zvládli bez problémů, neboť Moskvané nás bez problémů správně nasměrovali. Dokonce jsem se zkoušel jednou zeptat náhodného chodce, kde se hraje mistrovství SSSR v šachu, a byl jsem správně informován. Vstupné na jedno kolo bylo 5 rublů a na dohrávku 2 ruble (průměrný měsíční plat sovětského člověka té doby činil cca 200 rublů). Přesto se v prostorách hracího sálu vždy pohybovalo několik set diváků, kteří tleskali hráčům při příchodu i odchodu z jeviště. Šumem byly provázeny i některé méně očekávané tahy.
Ve 14. kole mne snad nejvíce zaujala partie Kasparova (hrával spolu s Karpovem vždy vpředu na pódiu, soupeři si na partii s nimi brali oblek). Kasparov potřeboval vyhrát, aby mohl s Karpovem nadále bojovat o prvenství a jeho soupeř Salov měl též turnaj rozehraný velice dobře.
Kasparov – Salov, Moskva 1988, po 18. tahu černého (viz diagram!).
Zde se Kasparov snad na třicet minut zamyslel, nakonec se rozhodl pro aktivní hru na dámském křídle. 19. Jxd6 Dxd6 20. a4 f5 21. b5 c5 22. e3 Vf7 23. Vfe1 Jf8 24. Dc4 Vd8 25. Vad1 b6 26. Kg2 Jg6 27. f4 exf4 28. exf4 Dd5+ 29. Kf2 Vfd7 30. Vc1 h5 31. Dxd5 Vxd5. A zde se podařil v opticky málo příjemné pozici bílému průlom.
Kasparov – Salov, Moskva 1988, po 31. tahu černého (viz diagram!).
32. d4! cxd4 33. Vc7 V8d7 34. Vxd7 Vxd7 35. Vd1 Jf8 36. Vxd4 Vxd4 37. Sxd4 a Kasparov nakonec v dohrávce vyhrál, když černý nevyužil všech svých možností. Jinak mně Kasparov při této partii připadal jako trochu z jiného světa. Při pečetění svého tahu prý nějakou minutu se díval jenom do stropu (to jsem ale pouze slyšel, před pečetěním jsme už odcházeli).
Snad nejsympatičtěji na mne z hráčů zapůsobil tehdy leningradský (nyní izraelský) velmistr Judasin. Působil lidovým dojmem, komunikoval běžně s diváky.
V 16. a zároveň předposledním kole se hrála partie, která způsobila už během svého průběhu mnoho šumu a snad i potlesku mezi diváky. V uvedené partii si bílý postavil druhou dámu a černý oponoval postavením nového jezdce
Gavrikov – Charitonov, Moskva 1988, po 22. tahu bílého (viz diagram!).
22. – f1J+! Sál zašuměl, i když většina diváků zřejmě tento tah očekávala. Nakonec černý uhájil remízu a partie dostala zvláštní cenu za nejbojovnější remízu.
Nakonec superpřebor Sovětského svazu skončil mrtvým během Kasparova s Karpovem (oba 11,5 ze 17). V našem turnaji zvítězil budoucí známý velmistr Šipov (7,5 z 9).
Prostředí 55. přeboru SSSR bylo skvělé, daly se tam koupit noviny pouze o tomto turnaji (několik čísel), na občerstvení byla i bulka s tenkými kolečky uherského salámu (na můj vkus poněkud drahá). Ale tak silně obsazený turnaj (průměrné ELO 2594 v roce 1988!) s tolika šachovými velikány a legendami jsem nikdy předtím neviděl a těžko kdy v budoucnu spatřím. V moskevském rozhlase při vysílání sportovních zpráv hlásili výsledky jednotlivých partií tohoto turnaje včetně hodnocení přerušených pozic. Nejvíc mne však zaskočilo, když jsem slyšel na toto téma rusky hovořit v jídelně Lomonosovovy univerzity, kde jsme se stravovali, dvě starší ženy. Jak jsme se jich pak ptali, samy šachy aktivně nehrají, ale baví se o nich…
K dalším zážitkům (asi méně příjemným) patřilo shánění zpátečních místenek na vlak až na úrovni velvyslanectví. Vše nakonec ale dobře dopadlo.
Poslední kolo se konalo 19. srpna. O den později, 20. srpna 1988 bylo slavnostní vyhlášení se spoustou speciálních cen. Naše družstvo (Míša Chmelíková (nyní Svobodová), Zdeněk Ramík, Josef Hladík, Jirka Špiřík a já) se v silné konkurenci neztratilo. Neskončili jsme na nejpřednějších místech, ale také ne vzadu. Přežili jsme i noc z 20. na 21. srpna – v té době už sovětské sdělovací prostředky o 20. výročí Srpnových událostí cudně mlčely a 21. srpna 1988 jsme nastoupili téměř dvoudenní cestu domů. Přes všechny kladné dojmy posezení v bufetu tuším, že v Hranicích na Moravě, mělo cosi do sebe.
A tím se s Vámi, vážení šachoví přátelé, loučím. Děkuji všem, kteří svůj čas strávili čtením některých mých Vzpomínek a věřím, že Vás moje řádky zaujaly. Samozřejmě bych mohl vzpomínat dále, námětů mám hodně, ale snad někdy později…