Vzpomínky 12 - Moje šachové maratóny (2)
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 24. 7. 2010 22:01
Loni jsem se opět rozhodl, že se v Pardubicích zúčastním právě maratónu. Průběžně jsem na Internetu sledoval aktuální startovní listinu a měl jsem pocit, že dochází k jistému kvalitativnímu i kvantitativnímu útlumu.
Tentokrát jsem na turnaj jel autem s rodinou s tím, že v Pardubicích zůstaneme i druhou noc z úterý na středu a v případě dlouhého trvání turnaje klidně mohu vyčkat závěrečného vyhlášení výsledků. Na soutěž jsem se zaprezentoval podobně jako v předchozím roce 2008 kolem 17. hodiny. Zdálo se mi, že počet hráčů bude nižší a při zahájení turnaje (opět kolem 20.30 hodin) se mi moje domněnka potvrdila. Celkem se zúčastnilo pouze 86 hráčů (o 28 méně než loni), což při obdobném časovém průběhu jako loni by mohlo znamenat zkrácení turnaje až o šest hodin! V té chvíli jsem si uvědomil (po loňských zkušenostech), že takový turnaj určitě zvládnu a v jeho průběhu jsem se vůbec myšlenkami na své předčasné ukončení nezabýval.
Vše se vyvíjelo obdobně jako loni. Zase za desetikolo aspoň 7 bodů, ovšem vzhledem k menšímu počtu hráčů a slabší konkurenci to tentokrát znamenalo udržování pozice okolo 8. místa. Kolem dvacátého kola jsem blíže začal spolupracovat se dvěma nejbližšími spoluhráči na vedlejších stolech – se dvěma Vojty, Plátem a Zwardoněm. Byl jsem o generaci starší, ale vzájemné povzbuzování nám všem určitě prospělo.
Manželka s dcerou šly samozřejmě strávit noc na koleje, nazpět do hokejové haly, kde se hrálo, přišly až kolem 8.30 hodin (to už bylo po 60. kole). První jejich dojem byl, že jsem z turnaje odstoupil, protože mě nemohly mezi hráči spatřit. Za chvíli jsem se objevil (byl jsem po desetikole na tradiční toaletě) a pak mi manželka sdělila, že jsem v průběžném pořadí našich hráčů 2. (za Vojtou Plátem). To bylo pro mne příjemné a víceméně nové sdělení, protože jsem svému umístění mezi hráči České republiky nijak nevěnoval pozornost.
Kolem poledne po 80. kole jsem si udržoval deváté místo a byl jsem druhý mezi hráči ČR s jedenapůlbodovým až dvoubodovým náskokem před smečkou našich pronásledovatelů. V posledním 85. kole můj soupeř hrající bílými figurami záhy ztratil figuru a sportovně se vzdal. Díky tomu jsem získal v posledních pěti kolech 3,5 bodu a ve 13.30 hodin jsem odevzdával kartičku se zapsanými výsledky hlavnímu rozhodčímu panu Gutdeutschovi s otázkou (kladenou asi česky) na termín vyhlášení výsledků. Pan rozhodčí mi československy odpověděl, že za hodinu. A to byl bohužel můj poslední rozhovor se sympatickým rakouským rozhodčím…
Po rychlém obědě s dcerou v hokejové restauraci Hattrick jsem se vrátil do hracího sálu a zjistil jsem, že na turnaji jsem skončil celkově desátý a v rámci České republiky druhý – viz www.chess-results.com/tnr23885.aspx?lan=5.
Ze svého umístění jsem měl velikou radost, i když na druhé straně je nutno objektivně přiznat, že turnaj byl velice slabě obsazen a v podstatě úplně chyběli hráči (i naši i cizí) s mezinárodními tituly. Ještě jedna zajímavost: z první desítky našich hráčů jsem byl já nejstarší – to vypadá docela normálně až na to, že 2. nejstarší hráč byl o více než 22 let mladší než já.
Po turnaji, který i s vyhlášením vítězů skončil díky malému počtu hráčů již kolem 3. hodiny odpolední, jsem si šel na koleje pardubické Univerzity odpočinout. Zprvu jsem jenom polehával, kolem dvacáté hodiny usnul a tvrdě spal až do rána. Kolem osmé hodiny ranní jsme pak vyjeli autem na zpáteční cestu oklikou díky návštěvě Babiččina údolí (u České Skalice), dále jsme si cestu zpříjemnili za Náchodem průjezdem Polska a návštěvou polského supermarketu v městečku Bystrzyca Kłodzka a dále již pokračovali zpočátku hornatější krajinou až do Brna. Tam jsme dorazili v pozdním odpoledni po ujetí asi 250 km. V běžnou dobu jsem šel spát, v noci na čtvrtek jsem si trochu víc pospal a dále jsem již únavu necítil. Přece jen turnaj trval kratší dobu a těšil mne i výsledek.
Vzpomínka na můj poslední šachový maratón je velice čerstvá a snad by mohla patřit i mezi aktuality.
V červenci 2010 se v rámci obrovského množství turnajů na pardubickém festivalu opět konal šachový maratón, kam jsem se opět přihlásil. Podle stavu přihlášených, který byl průběžně zveřejňován na www.czechopen.net vše nasvědčovalo tomu, že kvalita i kvantita turnaje bude podobná té loňské. Výjimku tvořilo pouze několik kvalitních velmistrů ze zemí bývalého Sovětského svazu.
A tak jsem opět pobral do auta manželku a dceru a v pondělí 19. 7. 2010 ve 13.30 jsme vyrazili směr Pardubice přes Ždár nad Sázavou. Věděl jsem, že za Žďárem směrem na Ždírec je silnice neprůjezdná, vymyslel jsem objížďku spodem, na kterou bohužel navazovala nečekaná další objížďka a tak po průjezdu silničkami ani ne okresního charakteru jsme nakonec krátce po 16. hodině dorazili do Pardubic.
Na prezentaci se nakonec dostavilo 90 hráčů – o 4 více než loni. Zaskočila mne však zpráva pořadatelů, že turnaj bude po skončení základní soutěže každý s každým 89 kol pokračovat pro nejlepších 36 hráčů opět systémem každý s každým. Ukončení prvního turnaje bylo plánováno na 13. hodinu v úterý a pak po rychlém nalosování dalšího turnaje by vše mohlo skončit kolem 19. hodiny a tím by se splnily se vším všudy podmínky šachového maratónu.
Stejně jako v minulých letech se na tomto turnaji objevila početnější skupina brněnských hráčů – Karel a Milan Kratochvílové, Karel Svoboda, Michal Vávra, Daniel Gajdoš, Luboš Sviženský, Pavel Menšík a Martin Hyrš. S většinou z nich jsem se setkal i na minulých pardubických maratónech.
Jinak všechna čest pořadatelům – v pondělí v 19 hodin již rozhodčí rozesazovali hráče, rozdávali poslední pokyny týkající se zejména pravidel pro bleskovou hru, takže už kolem půl osmé večerní jsme zahájili 1. kolo. Vedle sebe jsem záhy zaregistroval jednoho z velmistrů – Maximova z Ukrajiny, takže ve volných chvílích budu mít co sledovat. Dokonce jsme spolu v průběhu turnaje prohodili pár slov. Turnaj probíhal velmi rychle, za necelé dvě hodiny jsme zvládali desetikolo. Po průměrném úvodu se mi podařilo ve 3. desetikole vyhrát všechny partie, čímž jsem se dostal těsně za prvních deset hráčů. To bylo ale asi všechno. V dalších kolech byl můj výkon nevýrazný, jistě jsem vyhrával pouze s velmi slabými hráči. Po dvacátém kole se na tabuli pořadatelů objevilo jméno prvního hráče, který odstoupil. S nadějí jsem sledoval zaplňování této tabulky, ale ono dlouho nic. Je totiž příjemné pro hráče, který hraje tak dlouhý turnaj, občas něco vyhrát kontumačně a odpočinout si. Kolem padesátého kola se však s předčasné končícími hráči roztrhl pytel a až do konce první části turnaje jich odešlo snad 27 (tedy 30 procent). Dokonce i němečtí žáčci, před dvěma lety proslulí svou houževnatostí, začali hromadně opouštět hrací prostory. Díky tomu mi ke konci body začaly více přibývat, takže například mezi 71. a 80. kolem jsem vyhrál 5x kontumačně. Obdobně však na tom byli i mí soupeři. Se silnými soupeři jsem se docela držel, ale většinou prohrál. Výjimkou byla pouze partie s IGM Panarinem (2531), kterou jsem docela pěkně vyhrál a též s IM Kireevem.
V době kolem 60 . – 70. kola jsem již byl přesvědčený o tom, že základní turnaj zdárně dokončím, řešil jsem však jiné dilema: mám pak pokračovat ve finálovém turnaji? Finálový turnaj mělo hrát 36 nejúspěšnějších hráčů ze základního turnaje opět systémem každý s každým, v případě nezájmu některého postupujícího hráče (a několik takových bylo) se účast nabídne dalšímu v pořadí. Podle časového rozpisu (základní turnaj měl končit ve 13 hodin, pak bylo nutné vše znovu nalosovat) se mi zdálo, že 24 hodin hry se nejen naplní, ale i o nějakou hodinku překročí. Nakonec jsem se rozhodl (manželka to zcela nechala na mne), že zkusím pokračovat, odstoupit koneckonců mohu vždycky.
Po 89. kole jsem byl se 70,5 body na 13. místě (na 5. mezi našimi hráči) s velkým odstupem za nejlepšími (především velmistry). Na finálový turnaj jsem si zvolil taktiku, že nemám co ztratit, někteří na tom mohou být ještě húře než já (i když starších tam bylo minimálně, např. ruský mistr Golcman, který v průběhu finále odstoupil). Takže se nebudu vyhýbat remízám ani se slabšími hráči a něco snad ještě udělám, abych zůstal ve druhé dvacítce.
Během zhruba prvních patnácti partií finálového turnaje jsem prožíval největší krizi, prostě jsem se cítil mizerně. Obdobně na tom museli být i moji soupeři, neboť v prvním desetikole se mnou ztratili 8 bodů v často velmi dobrých až vyhraných pozicích. Ve druhém desetikole přišla na mne trojnásobná velmistrovská invaze, kterou jsem napůl zvládl, vyhrál jsem i jednou kontumačně a po druhém desetikole jsem měl 15 bodů a už jsem se cítil lépe. Ostuda to nebude a turnaj už zdárně dokončím. Podařilo se mi podruhé prohrát s velmistrem Kononěnkem (tentokrát jsem štípal) a podruhé docela solidně porazit velmistra Panarina (netvářil se zrovna nadšeně). Sledoval jsem zde také vzestup Martina Červeného (hrál nyní vedle mne), který zejména ze začátku porážel jednoho soupeře za druhým.
Třetí desetikolo začalo po 17. hodině (před rokem v tuto dobu jsem již hodinu odpočíval po turnaji na kolejích) a stále to šlo. Opět jedno kontumační vítězství a celkem 6,5 bodu. Na posledních pět partií, když jsem měl 3 velice silné soupeře z první desítky, jsem šel s pocitem, že to nějak dopadne a hlavně bude konec. Nakonec i díky třetí kontumační výhře jsem získal 3,5 bodu, ve finálovém turnaji 10. místo a celkově jsem skončil s 95,5 body 11. a z našich 4. V úterý 20. 7. kolem 19.30 hodiny pro mne turnaj skončil. Bodové rozdíly mezi hráči už byly značné, takže i kdybych posledních 9 kol nehrál (nebo prohrál) dopadl bych jen o 1 místo hůře.
Celkově turnaj vyhráli velmistři Kononenko (Ukrajina) 119,5 (ze 124 partií!) před Gabrieljanem (Rusko) 115, Maximovem (Ukrajina) 113 a Bryzgalinem (Rusko) 111,5. Z našich byl nejlepší 5. Vojta Plát 111, další medaile získali 9. Martin Červený 102 a 10. Vojtěch Zwardoň 98.
Výsledky základního turnaje najdete na www.chess-results.com/tnr36134.aspx?lan=5, finálového na www.chess-results.com/tnr36366.aspx?lan=5, celkové pořadí z obou turnajů na stránkách www.czechopen.net.
Po turnaji následovala rychlá večeře v restauraci Hattrick, potom vyhlášení vítězů a rozdání cen (pro mne obsáhlá kniha o pozdní gotice a renesanci v Pardubicích) a pak honem na koleje a kolem půl desáté jsem již spal. Další den (ve středu) jsem se s rodinou nevracel do Brna, ale na poznávací výlet do Budyšína (německy Bautzen). Pro oživení webových stránek přikládám foto trojmezí za Hrádkem nad Nisou (foceno z České republiky, vlevo Německo, vpravo Polsko).
Po prohlídce historického města Budyšína (lužickosrbské nápisy lze zaznamenat snad jen na směrovkách měst a názvech ulic, občas něco na úřadech, mluvenou řeč jsem neslyšel vůbec) jsem ještě pocítil vliv maratónu a již ve 20.30 jsem musel jít spát. Ve čtvrtek již více než třistakilometrový návrat do Brna proběhl bez problémů a byl jsem rád, že mám třetí pardubický maratón v řadě (možná už pro mne poslední?) za sebou.
Nyní již doma sleduji na Internetu další průběh pardubického festivalu a nesmírně obdivuji velmistry z našeho turnaje (ale i některé další hráče), kteří po maratónu vesměs s úspěchem stihli hrát velmistrovský rapid „G1“ a teď dlouhodobý turnaj „A“. A to si třeba už předtím zahráli turnaj „F“ – čtyřčlenná družstva. Zvláště velmistr Kononenko sázel jeden vynikající výsledek za druhým.
A tím se s Vámi, vážení šachoví přátelé, na nějakou dobu zase loučím. Až mě zase osvítí múza, tak se pokusím něco vytvořit.