Autorem článku je můj spoluhráč z extraligového týmu Jakub Roubalík, který se v termínu 5.8. - 12.8. 2018 zúčastnil silně obsazeného turnaje v Rumunsku. Že nejen šachem živ je člověk pojednává jeho vyprávění, které jest doplněno také o zajímavé zážitky mimo svět 64 polí. Nyní tedy předávám slovo Kubovi.
Mistrovství Evropské unie mládeže do 8, 10,12 a 14 let se konalo od 7.8. - 15.8. 2018 v hotelu Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou. Domácí reprezentanti získali v konkurenci 102 hráčů i hráček z jedenácti zemí tři medaile. Z nečetné jihomoravské výpravy dosáhl největšího úspěchu náš David Barák mezi 14-letými, kde jako sedmý nasazený obsadil v konkurenci 26 hráčů ziskem 5,5 bodu pěkné 5. místo a získal 36 bodů do Ela.
Pěkný dárek k dnešním 75. narozeninám si nadělil Per Mlýnek, který v našich barvách obhájil loňský titul a seniorský primát získal ve své kariéře již potřetí! Jedná se navíc o prestižní kategorii S60, byť by Petr mohl hrát již dávno kategorii 70+. Pro úplnost dodávám, že vítězství v turnaji patří nasazené jedničce FM Sergeji Shilovovi (8/9), který ovšem reprezentuje Ukrajinu, a tak titul mistra ČR získal náš hráč, který ve vyrovnané konkurenci skončil jako nejlepší z Čechů na celkovém 2. místě.
V sobotu 23.6.2018 se v Zwettlu uskutečnil již 28. ročník turnaje v rapid šachu. Za místní klub hrají již více než 10 let, a tak je pro mě účast na tomto turnaji v posledních letech vždy tak trochu povinná. Docela se mi tu také daří, když předloni jsem hned při své premiéře zaznamenal vítězství a loni z toho bylo trochu smolné 2. místo (až na třetí pomocné kritérium). Letos jsem chtěl znovu zaútočit na čelné pozice a zkusit vyhrát jeden ze dvou lákavých zážitkových poukazů, když jsem měl konečně po delší době trochu více volného času. No a s sebou jsem tak trochu za odměnu vzal své dva mladé svěřence Adama Janského a Jirku Grausgrubera, které doprovázeli jejich obětaví tatínci. I pro kluky byla možnost vyhrát nějaké ty věcné ceny v kategoriích a především si také zkusit měření sil na jiném než domácím kolbišti. A jak jsme dopadli?
Letošní Hodonice byly pro mě zase trochu jiné než ty předchozí, ale v jednom jsou si podobné - nedaří se mi zde příliš naplňovat roli favorita. Jediný můj úspěch na Memoriálu Rostislava Obrdlíka je z roku 2016. To se mi podařilo dokonce zvítězit, jenže...v Tasovicích. Hrálo se tehdy na venkovních lavicích a nějak mi to venkovní prostředí svědčilo víc. Hodonice jsou tak nějak zakleté. Ale popořádku.
Na tradičním Druhém úterý se hrálo před prázdninami již naposledy a mí svěřenci měli po úspěšných vystoupeníchv béčku již účastnickou povinnost ve skupině A. Že je to poněkud jiná liga se už v minulosti přesvědčili Vojtové Karafiát s Klinkovským a v květnu také Adam Janský. Nyní se tedy naše účast rozrostla již na pět áčkových bojovníků, když k Vojtovi Karafiátovi a Adamovi přibyl z mé skupiny ještě Jirka Grausgruber a dále z tréninkové skupiny Pepy Hladíka Prokop Šmídek a z elitní tréninkové skupiny Tomáše Poláka Jan Brož.
Letošní 5. ročník Bleskového dne Mirka Jurky byl svázán problémy, kterými vše začínalo již dlouho před turnajem a kterými se také končilo. To podstatné, tedy naplnění Mirkova odkazu, však turnaj bezpochyby přinesl.