Pardubice - díl první
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 12. 8. 2016 12:22
- Zobrazení: 5279
Letošní Czech Open měl pořadové číslo 27 a já se na rozdíl od loňska rozhodl zúčastnit pouze velmistrovského openu. Tradiční zahajovací soutěž družstev letos vystřídala jiná pozoruhodná akce, a sice bowlingová 24-hodinovka v Blansku, kde jsem soutěžil v družstvu s názvem Šachisté. Než se však dostanu k povídání o hlavním pardubickém turnaji, v krátkosti popíšu snažení našich borců v turnaji družstev, kde si nevedli vůbec špatně.
Turnaj družstev (KONICA MINOLTA OPEN) - kompletní výsledky turnaje jsou zde, ke zhlédnutí je fotogalerie a ke stažení jsou i partie.
Naše družstvo dával již tradičně dohromady Tomáš Mičánek a také letos se na startu sešla tradiční parta. Tu doplnili lídr Mišo Demidov, který za nás hraje extraligu a sám projevil zájem za naše družstvo hrát a Naruna Chan, kterou za sebe poslala "naše" Elena Semenova, toho času pobývající v Rusku.
IM Mikhail Demidov (2514) - 6,5/7
Bronislav Vymazal (2308) - 5,5/6
Ondřej Nepomucký (2233) - 1,5/4
Šimon Macharáček (2218) - 2,5/3
Tomáš Mičánek (2088) - 2/5
Naruna Chan (1929) - 2/3
Stále populárnějšího 7-kolového týmového turnaje se zúčastnilo rekordních 117 družstev. Týmové soutěže či turnaje jsou oblíbené právě díky týmovému duchu a konkrétně v Pardubicích také jedním velkým setkáním kamarádů a přátel, kteří se vidí třeba jen jednou za rok právě v Pardubicích. A přirozeně též možností zahrát si turnaj s maximálně jedním dnem dovolené.
Z výsledků jsou vidět vynikající výsledky prvních dvou borců, zvláště Mišův výkon na 1. šachovnici je obdivuhodný. Dříve než se však tým stačil rozkoukat, prohrál nečekaně hned na úvod s Velkým Meziříčím. Nehráli ještě Broňa Vymazal a Ondra Nepomucký, který nastoupil až od soboty (Šimon hrál zase jen do soboty), takže chvíli trvalo, než se vše srovnalo a družstvo začalo šlapat. Od 2. kola už ale začalo všechno krásně jít, dvakrát vyhrála i Naruna a výsledkem bylo pět vítězných zápasů v řadě bez jediné individuální porážky. Do posledního kola se tak vstupovalo s reálnou nadějí na medailové umístění nejen v rámci MČR, ale i v celém turnaji. K tomuto účelu dobře dopadnul také los, který nám nepřisoudil ani jeden z favorizovaných týmů (Turnov, ruský Yamal, Lysá nad Labem nebo Unichess), nýbrž hratelný německý tým SG Leipzig, nasazený v turnaji jako č. 9 (Duras jako č. 6). Napínavý zápas nakonec rozhodly ve prospěch Němců poslední dvě šachovnice, takže nic nebylo platné další skvělé Mišovo vítězství, jedinou remízu v turnaji ztratil právě v tomto zápase Broňa.
Mišo Demidov
Celkově tedy 12. místo, ale jak bylo vidět, uspět na tomto turnaji není nemožné, což už v minulosti dokázaly i slabší týmy a letos například Slavoj Český Těšín, jenž skončil v rámci MČR třetí a celkově pátý. Napřesrok tedy znovu a snad i trochu lépe
.
"Zádovka" proti Vlašimi - zprava Broňa Vymazal, Ondra Nepomucký a Naruna Chan
Velmistrovský open (PARDUBICE OPEN) - kompletní výsledky turnaje jsou zde, ke zhlédnutí je fotogalerie a ke stažení jsou i partie.
I letos měl tento výjimečný turnaj vysoký počet účastníků (přesně 291) a rovněž úroveň turnaje se rok od roku zvyšuje (letos 42 GM, 58 IM). Není přitom bez zajímavosti, že Čechů zde nebývá ve srovnání s cizinci tolik (letos 68, tedy méně než jedna čtvrtina), což je pro případné uhrávání norem jako stvořené (jednou z podmínek jsou i 2/5 cizinců jako soupeřů). I proto je tento turnaj tolik oblíbený a vždy při jeho absolvování mám vždy pocit, že už ty šachy umí snad všichni. Tedy přirozeně i mí extraligoví spoluhráči IM Mikhail Demidov (2514, č. 18), IM Cyril Ponížil (2510, č. 20), naše nová akvizice IM Pavel Šimáček (2470, č. 35) a Jakub Roubalík (2397, č. 87), kteří se tohoto prestižního turnaje účastní společně se mnou.
V turnaji jsem byl nasazený jako č. 127, což zde není nijak neobvyklé a mým cílem bylo obhájit výsledky z předchozích dvou let, kdy jsem vždy uhrál 5,5/9. Uhrát takový výsledek není v podobném turnaji nijak jednoduché a pro mě to vždy představuje úplné odevzdání šachu bez nějakých rozptýlení. Letos jsem chtěl navíc dokázat především sám sobě, že i přes ne příliš vydařenou týmovou sezónu šachy pořád umím a nespornou motivací je pro mě návrat na ratingovou hladinu 2400.
1. kolo - WFM Nela Pýchová (2036 - 1) - úvod každého turnaje je vždy důležitý a případné vítězství bývá důležitým odrazovým můstkem. Svěřenkyně mého kamaráda Petra Piska hraje určitě zajímavé šachy, zvláště když má iniciativu. Volím proto černými proti anglické aktivní variantu a po zajímavé střední hře nakonec přecházím s pěšcem více do koncovky, kterou celkem spolehlivě vyhrávám.
2. kolo - GM Bryan Smith (2453 - 0) - mým druhým soupeřem je 36-letý americký velmistr, u nějž jsem v databázi objevil jeho soupeření s nejlepšími americkými a postsovětskými hráči, takže mám proti sobě soupeže zoceleného v partiích proti skutečně velkým hráčům. Naše partie probíhá za mírné Američanovy převahy, já však statečně odolávám a s příchodem oboustranné časové tísně pak vzniká velmi zajímavá věžovka, jejíž výsledek je možno směle označit za trojtip. V pozici na prvním diagramu již černý nemá věž, kterou musel dát za mého volného h-pěšce (proto je také můj král na h8) a moje věž nyní musí chytat tři volné černé pěšce. Jde to?
Následující tah, na nějž jsem měl asi jen 2,5 minuty, byl rozhodujícím v celé partii. Ten správný vyhrává, všechny ostatní vedou k výhře černého! Po dlouhém počítání, které bohužel nemělo jasný konec, volím chybné 51.Ve2?. Po vynucených tazích 51.-g3 52.Vxe5 d3 53.Ve1 Kb6 54.Kg7 Kc5 55.Kf6 Kd4 56.Kf5 d2
najednou vysvitlo, že černý vymění oba své volné pěšce za mou věž (57.Vg1 Kd3 58.Vxg3+ Kc2) a díky blokerovi na a4 vyhraje pěšcovku. Vyhrává však 51.Vd2! (viz první diagram), po čemž jsou černí pěšci zastaveni a co je důležité - černý král se díky tomu nedostane na klíčové pole d4. Tedy např. 51.-Kb6 52.Kg7 Kc5 53.Kf6 Kd5 54.Kf5 e4 55.Kf4! e3 56.Vg2! Kc4 57.Ke4 b5
58.Vxg4 e2 59.Vg1 Kb3 60.Kxd4 Kxb2 61.Ve1 Kxa3 62.Kc3! b4+ 63.Kc2 Ka2 (63.-b3+ 64.Kb1+-) 64.Vxe2 b3+ 65.Kc3+ Ka1 (65.-Ka3 66.Ve4! b2 67.Vb4+-) 66.Ve4!+-.
Po partii jdeme na večeři do Evropy s Ivanem Kopečkem a jeho ženou Hankou a zde tuto koncovku zanalyzujeme až do mé výhry. Jak tenká je někdy hrana mezi úspěchem a neúspěchem, zde navíc okořeněná možností hrát silnější turnaj s možnostmi...no o tom zase někdy příště. Při návratu pak ještě sympatického amerického soupeře potkávám přímo na koleji u jediného veřejného počítače s připojením na internet a celou partii pak ještě zanalyzujeme. Zajímavé je, že asi díky jeho postsovětským soupeřům umí velmi dobře rusky (a překvapivě také německy), tak se v pohodě dorozumíváme tímto pro mě oblíbeným jazykem. Je mi najednou o poznání lehčeji, tíha nevyužité šance ze mě najednou spadne a v dalších dnech hraji zase v pohodě.
3. kolo - Lars Urban (2205 - 0,5) - mladý německý soupeř uhrál v prvních dvou kolech dvě remízy s IM Gaborem Nagym (2439) a GM Kirillem Bryzgalinem (2442), takže mě černými nečeká nic lehkého. Soupeři však poněkud odbočím z přípravy a jeho rychlá hra najednou viditelně zpomalí. Poté se však soupeř rozhodne zostřit hru, kterou v 11. tahu doprovodí nabídkou remízy. Počítám asi 15 minut variantu, na jejímž konci si vůbec nejsem jistý hodnocením (a jasno nepřinese ani následná analýza se soupeřem), a tak raději přijímám. Konečně, odpočinek jednou za turnaj potřebuji a zastavení předchozí nešťastné porážky shledávám jako rozumné. Mám tak aspoň čas sledovat boje jiných, navštívit party stan nebo si koupit nějaký ten suvenýr.
4. kolo - Jiří Majer sr. (2090 - 1) - je to neuvěřitelné, ale po třech týdnech se opět utkávám s "Nejzkušenějším" Jirkou Majerem sr. Naše předchozí střetnutí na Durasu přitom probíráme právě po skončení 3. kola na společné večeři s Kuřimáky a Jirka nezapomene dodat, že poprvé jsme se utkali někdy před 16 lety v Rýmařově, kde jsem vyklouznul do remízy z prohrané pozice. Pro Jirku dodávám, že jsme se poté utkali ještě 3x v Brně v letech roce 2010, 2015 a 2016 a nyní v Pardubicích. Nazítří potkávám při běžeckém tréninku mladého Jirku, s nímž se několikrát míjím v zámeckém parku a při cestě zpět na kolej zase pro změnu "Nejzkušenějšího", jehož poznámkám o zhmotnělé přípravě se musím smát
. O pár hodin později pak již usedáme k naší celkově páté partii, kde mám podobně jako před třemi týdny bílé figury. V gambitové variantě Philidora si po 1.e4 d6 2.d4 Jf6 3.Jc3 e5 4.Jf3 Jbd7 5.g4!? Jxg4 6.Vg1 Jgf6 7.Sc4 Jb6?!
podobně jako před třemi týdny v Caro-Cannu (1.e4 c6 2.d4 d5 3.Jd2 dxe4 4.Jxe4 Jd7 5.Jg5 Jgf6 6.Sd3 e6 7.J1f3 h6 8.Jxe6!?) netroufnu obětovat figuru (8.Sxf7+! Kxf7 9.dxe5), která vede k výhodě bílého a navíc je obrana černého značně náročná na přesnost, kdy musí stále počítat s koňskými skoky na g5 a d5 a při sebemenší chybě může ihned prohrát. V partii brzy s výhodou dobírám obětovaného pěšce zpět, nevyužívám ale několik možností k dlouhé rošádě a moje výhoda se začíná vytrácet, až Jirka přejde kolem možnosti vyrovnání. Krátce poté využívám příležitosti, seberu pěšce na královském křídle a s realizací pak už naštěstí problémy nemám. Povinnost tedy splněna, ale opět to trochu skřípalo, v dalším průběhu je třeba hru zlepšit!
Soustředění při partii