Vzpomínky 1 – šachové vidiny 2

Vážení šachoví přátelé, již delší dobu jsem uvažoval, že bych na stránkách Durasu přispěl svou troškou do mlýna. A to formou méně tradiční – rád bych se s Vámi podělil o své šachové vzpomínky. Snad mne k tomu inspiroval pan Kalendovský svými čtivými články zejména na serveru Jihomoravského šachového svazu, ale pokusím se být zcela originální.
Začínám příběhem z roku 1980, který jsem snad ani nikomu pořádně nevyprávěl. Jistým vodítkem pro pamětníky by mohl být článek na poslední straně Československého šachu 2/1975 od Eduarda Gufelda „Šachové vidiny“.

V roce 1980 mi bylo 16 let, začal jsem studovat 2. ročník střední školy a dost jsem se věnoval i šachu. Jako docela nadějný brněnský dorostenec jsem již podruhé dostal příležitost zahrát si tehdy v přeboru Brna – Gargulákově memoriálu. Tento svého času velmi prestižní turnaj začal však během druhé poloviny sedmdesátých letu upadat a tak na titul KM (po kterém jsem již začal toužit) bylo šibeničních 10,5 ze 13. Tehdy se již normy plnily podle národního Ela, většina hráčů 1. VT včetně mne toto ELO neměla a nasazovací ELO pro 1. VT bylo 1800 bodů. Dnes již neexistující turnaj pojmenovaný po špičkovém brněnském hráči počátku 20. století Metoději Gargulákovi se hrával zpravidla od konce září do začátku listopadu dvakrát týdně.

V turnaji se mi dařilo, po 11 kolech jsem měl 8,5 bodu a ve 12. kole jsem narazil na dnes již zesnulého dr. Felixe, který v té době náležel k absolutní brněnské špičce, patřil spolu s panem Vykydalem a možná i Honzou Uhmannem k hlavním favoritům turnaje. Měl obrovské zkušenosti z ligových bojů za Královopolskou Brno (dnešní Duras), ostrý nesmlouvavý styl a dosti značný odstup od mladých hráčů. Z takového soupeře jsem měl pochopitelně strach a k partii jsem šel s vědomím, že to prostě nějak dopadne.

Ze začátku to vypadalo dobře, zkušený soupeř zvolil méně hranou variantu staroindické obrany a ve 20. tahu (viz diagram!)

diag1-1.jpg

mi stačilo k větší výhodě dobrat černého jezdce pěšcem e. Vzal jsem 20. cxd5 a po 20. - a4 černý postupně převzal iniciativu a na dámském křídle mne zcela přehrál a získal kvalitu. Těsně před přerušením se mi podařilo partii trochu zkomplikovat a černý pečetil 51. tah v následující pozici (viz diagram!)

diag1-2.jpg
Pro mladší čtenáře podotýkám: tehdy bylo zvykem partie po určitém čase a počtu tahů přerušovat, hrálo se tempem 2 hodiny na 40 tahů a 1 hodina na každých 20 tahů. Po 4 hodinách hry se pečetilo. Hráč, který pečetil, tah zapsal do obálky a z hlediska obou soupeřů byl ten druhý na tahu. Tenkrát ještě nebylo možné partii analyzovat pomocí počítače, takže každý se musel spoléhat na sebe, případně na šikovného sekundanta. Tahů jsme udělali hodně především díky mé rychlé hře (to pro mne platí doposud).

Partie se dohrávala asi za týden, takže mým úkolem bylo v této nelehké pozici najít nějakou možnost záchrany. Během této doby jsem stihl sehrát svoji první ligovou partii za Univerzitu „B“ v národní lize (2. nejvyšší soutěž). A jak to bylo tehdy v Brně se sportem? Průměrně. Fotbalová Zbrojovka získala v tomto roce v nejvyšší soutěží ještě 2. místo, pak už začala padat, hokejová Kometa (oficiálně Zetor Brno) poprvé od svého vzniku opustila nejvyšší soutěž a v šachové národní lize hrálo 5 brněnských celků (z 10 družstev), z toho tři bojovaly o postup. Kromě toho jedno brněnské šachové družstvo hrálo soutěž nejvyšší. Díky tomu i já jsem si mohl zahrát vysokou šachovou soutěž.

Ale nazpět k partii: téměř najisto jsem předpokládal, že černý pečetil 51.- f6 (jinak bych mu toho pěšce prostě sebral). Zahraji 52. Sc4 a pozice černého krále není nejjistější. Po 52. - Vc2 53. Sg8+ Kxg8 54. Dxc2 Dxe4 55. Dxe4 Vxe4 bych snad mohl věžovku udržet, ale bohužel jsem našel 52. - Dxe4 53. Df7 Vxf2+ 54. Kxf2 Vd2+ 55. Kg1 Dxf3 a černá dáma kryje důležité pole h5 a mně nezbývá než se vzdát hned nebo dát pár zbytečných šachů a vzdát se až po nich.

Přejděme zase trochu jinam. Protože mám k šachu vesměs příznivý vztah, občas se mi o něm i zdá. Ve snech jsem viděl své soupeře, občas i pozice. Když jsem se pak probudil a něco z postavení na šachovnici si pamatoval, záhy jsem zjistil že „snové kombinace“ byly úplné nebo částečné nesmysly. Že se mohou zdát hráčům docela zajímavé konkrétní věci, o tom svědčí Gufeldův výše zmíněný článek. Závěr partie Furman – Cholmov, Leningrad 1963 s obdobným „snovým“ zakončením byl publikován i jinde. Dokonce jsem někde četl, že geniální šachový (i jiný) úlohař Samuel Loyd přišel na třináctitahový pat bílého od základní pozice ve snu!

V týdnu v období přerušené pozice jsem jednou večer šel spát a záhy po usnutí se mi ve snu zjevila přerušená partie po 55. tahu černého. Bílá dáma začala energicky šachovat a černý král mohl utéci z věčného šachu jedině za cenu ztráty dámy. Byl to asi velmi lehký spánek, záhy jsem vstal a začal „snovou variantu“ ověřovat ve skutečnosti a ono to tam bylo! Zbývalo doufat, že se soupeř na tuto možnost chytí…

Na dohrávku přišel můj soupeř dobře naladěn, učinil „vyhrávající“ kombinaci a dopadlo to takhle: 51. - f6 52. Sc4 Dxe4 53. Df7 Vxf2+ 54. Kxf2 Vd2+ 55. Kg1 Dxf3+ 56. Dg8+ Kh6 57. Dh8+ Kg6 58. De8+ Kf5 59. Dc8+ Ke3 60. Db7+ Ke3 61. Db3+ a černý (ač asi trochu nerad) souhlasil s remízou.

Z výsledku partie jsem měl obrovskou radost, přestože jsem tímto definitivně pohřbil šanci stát se kandidátem mistra. Dnes se každý majitel málo výkonného počítače se starou verzí programu typu Fritz zasměje, protože program vše uvidí ihned. Po 53. Df7 stačí 53.-Kh6 a 54. Dg8 Vxc4 55. Dh8+ opět s případnou remízou (jak jsem si tehdy myslel), nestačí, ale to už si čtenář zjistí sám.

Tehdy prostě byla na šachy jiná doba, rozhodně však měla svůj půvab.

Pro úplnost dodávám, že turnaj vyhrál pan Vykydal. Dr. Felixovi se podařilo klopýtnout i v posledním kole, takže 2. Jurka, 3. Felix.