Vzpomínky 8 - 13., 14. a 16. šachové Zaječice
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 12. 6. 2010 13:58
V roce 1975 jsem byl ještě mladší žák, který tvořil v Zaječicích nedílnou část sestavy tehdy ještě sedmičlenného žákovského družstva (5 starších žáků, 1 mladší žák a jedna dívka). Hrávalo se (a dosud hraje) v sobotu a v neděli zhruba devět kol švýcarským systémem.
Hrál jsem zde svůj druhý mimobrněnský turnaj (viz Vzpomínky 3) a rád na něj vzpomínám. Byl jsem tehdy jedním svým starším kamarádem (účastníkem ročníku 1974) informován o celkové turnajové atmosféře a o tradičním lijáku a velice jsem se na vše těšil. Hrálo se na fotbalovém hřišti, před deštěm a sluncem jsme byli chráněni velkými vojenskými stany. Poprvé v životě jsem hrál turnaj družstev! Vzhledem k tomu, že mí soupeři byli často ještě mladší a méně zkušení než já, docela se mi dařilo. Bílými jsem většinou hrál královský gambit 1. e4 e5 2. f4 exf4 3. Sc4 podle nesmrtelné partie Anderssen – Kieseritzky, černými sicilskou, která pro mé soupeře byla většinou velkou neznámou. Bohužel partiáře z tohoto turnaje (turnaj se hrával a hrává většinou tempem cca 30 minut pro hráče na partii se zapisováním) zůstaly v propadlišti dějin, takže mohu sloužit jedinou hlubší vzpomínkou. Ve 2. kole jsme narazili na pozdějšího vítěze Spofu Praha a já na vítěze neoficiálního přeboru mladších žáků Aleše Chytku z mého prvního turnaje (Praha, únor 1975). Soupeře jsem bílými téměř celou partii trápil, věžovou koncovku jsem však zahrál špatně, musel jsem svoji věž odevzdat za černého volného a pěšce a vznikla zhruba tato pozice:
Jurka – Chytka, Zaječice 1975
Zde soupeř pochybil, postup pěšců mi znesnadňoval výhradně věží. Po rychlém návratu krále po úhlopříčně (Kb2 – c3 – d4) bych moc šancí neměl. To jsme se oba dozvěděli od zkušenějších hráčů až po partii.
Druhý den začalo před posledním kolem strašně pršet, ale nijak mi to nevadilo, hřálo mě mých osm bodů z devíti partií. Celkové 7. místo našeho družstva DPM (Dům pionýrů a mládeže) Brno bylo však po prohře v posledním kole s Přerovem (hrála proti nám i trojice bratří Palů) považováno za neúspěch. Sestava družstva ze Zaječic 1975: Orel, Zdražil, Dvořák, Tůma, Ramík J., Jurka a Litzmannová (nyní Ševčíková).
V roce 1976 došlo k výrazné generační obměně, takže jsem byl nominován na 1. šachovnici, která byla pro mne velkou zkušeností. První den (v sobotu) jsem v zápasech se slabšími družstvy získal pouze 2 body z 5 partií, neboť jsem hrál příliš násilně a mé nepříliš promyšlené kombinace zkušenější soupeři snadno prohlédli. Druhý den jsem se uklidnil, začal jsem hrát opatrněji a díky šťastné výhře v poslední partii jsem se dotáhl na příjemných 50%. Mými soupeři byli mimo jiné Aleš Pekárek a Václav Říha (velké naděje našeho šachu sedmdesátých a osmdesátých let, dnes už zřejmě neaktivní).
Jurka – Říha, Zaječice 1976 1. d4 Jf6 2. Sg5 c5 3. Sxf6 gxf6 4. d5 b5 5. e4 Db6 6. Jf3 d6 7. Se2 Sg7 8. c3 Jd7 9. 0-0 Vg8 10. Jbd2 Je5 11. Jxe5 fxe5 12. Sh5 Sf6 13. De2 Sh3 14. Sf3 h5 15. Kh1 Sg4 16. h3 Sxf3 17. Dxf3 h4 18. Dd3 Sg5 19. Jf3 Sf6 20. b4 Vc8 21. a4 cxb4 22. cxb4 remíza (viz diagram!)
Další hráči z našeho družstva (od tohoto roku pouze 6 hráčů) vzorně bodovali, takže díky i mé šťastné výhře v posledním kole s Boršicemi jsme obsadili velice pěkné 3. místo. Bohužel došlo z naší strany k porušení řádů (nepředložení oddílových průkazek), což nás odsunulo hluboko dozadu (v historii turnajů velmi pěkně zpracované na zajecice.chesspce.cz/historie je nám přisuzováno 36. místo ze 40 družstev – byli jsme nejlepší z těch, kteří neměli v pořádku registraci). Podobně nepříjemně dopadl i Gottwaldov, kde doporučuji pamětníkům podívat se na zmíněné webové stránce hned pod náš celek ani ne tak na velmi známou 5. či 2. šachovnici tohoto družstva, ale na 3. šachovnici s hubeným ziskem 2,5 bodu. Tehdy šachista Antonín Stavjaňa se později stal 2x mistrem světa v ledním hokeji.
Proti dešti jsme v tomto roce byli dobře chráněni, hrálo se ve zděné budově. Za zmínku stojí ještě hrací systém. Hrálo se tehdy speciální verzí švýcarského systému, kdy se automaticky k bodovému zisku družstva připočítávalo určité pevně dané procento zisku soupeře (tomuto systému se říkalo PROZAPAR podle míst nápadu a realizace - Prosek, Zaječice, Pardubice). Výhodou bylo, že po turnaji se již nemusela pracně dopočítávat pomocná hodnocení. Dnes toto nikdo neřeší – máme přece počítače. Ale myslím si, že systém to byl docela zajímavý a měl cosi do sebe.
A na závěr sestava našeho družstva ze Zaječic 1976: Jurka, Ramík J., Osolsobě, Šifalda, David, Ripperová (nyní Vaculíková).
V roce 1977 se Brno žákovské soutěže v Zaječicích nezúčastnilo (možná i z důvodu administrativního „propadu“ z roku minulého).
V roce 1978 však DPM Brno hraje opět, tentokrát s vyzrálým kolektivem se čtyřmi hráči z doby před dvěma lety. Nyní už jsem se na 1. šachovnici cítil, zkušenosti se žákovskými soupeři jsem měl díky mnoho sehraným partiím na Velkých cenách již značné. Hrálo se podobně jako před třemi lety pod vojenskými stany, tentokrát však po celé dva dny příjemně svítilo sluníčko.
Následujícím diagramem bych rád připomenul současného agilního hráče a zejména funkcionáře brněnské Lokomotivy, tehdy hráče Havířova.
Jurka – Eichler, Zaječice 1978, po 24. tahu černého (viz diagram!)
Zde černý ukončil mé trápení velkorysou nabídkou remízy. V sicilské hře se cítím dobře, ale především černými, a to platí doposud. Jinak jsem ale svými 6,5 body s osmi partií přispěl k celkovému pěknému 2. místu našeho družstva. Nejméně čtyři mí soupeři (Hába, Prymula, Říha a Řehořek) hráli později naši nejvyšší soutěž. Určitě zůstane v mé paměti losování švýcarského systému, které se provádělo ručně pomocí velkých kartiček, které se věsily zřejmě na nějakou ohradu. Mé vzpomínky se váží i k momentům po vyhlášení výsledků, kdy jsme před odjezdem domů seděli s Vaškem Říhou v trávě na zaječickém stadiónu, oba jsme drželi v ruce pamětní věž a vzpomínali na doby minulé…
A na závěr opět sestavu ze Zaječic 1978: Jurka, David, Šifalda, Zigal, Blatný a Ripperová.
Tak takové byly Zaječice dříve…