Vzpomínky 18 – dvakrát záchrana aneb co bude dál (3)

Vážení šachoví přátelé, navazuji na své dva předchozí články. Nyní bych rád popovídal o svém působení v právě skončené sezóně za tým céčka v krajském přeboru. Za céčko jsem byl napsán na 1. šachovnici a celkem jsem sehrál jenom tři utkání. Díky nesestupujícím družstvům z druhé ligy D do jihomoravské skupiny krajského přeboru nakonec sestoupil z krajského přeboru poslední dvanáctý celek, který získal jediný bod, a  tak soutěž pro družstva bez postupových ambicí mohla vypadat a v podstatě i vypadala jako procházka růžovým sadem. Záchrana tolika družstev se uskutečnila díky tomu, že 2. ligu D hrála pouze dvě silná brněnská družstva, která  oblastně patří na Jižní Moravu (válcuje nás Pardubický kraj), ve skupině E je takových družstev mnohem více (všechna mimobrněnská) a všechna se stihla zachránit, případně bojovat o čelo tabulky.
 
Moje opakovaná premiéra za družstvo C (1. zápas za Univerzitu C se odehrával před 34 lety – viz předminulé Vzpomínky) byla ve 3. kole se soupeřem z Bzence, který na zápasy většinou jezdil (i na domácí) nekompletní, takže jsme si přišli na 4:0 z výkopu. Přiznám se, že několikrát jsem již zažil i více kontumací v jednom zápase, ale v takovém zápase jsem snad ještě nehrál. V paměti mi zůstává domácí zápas Durasu proti oslabenému Mittalu Ostrava z listopadu roku 2008. Tehdy Duras zvítězil 8:0 při třech kontumacích. V lednu roku 2003 jsem hrál za extraligové družstvo Zlína v tehdy obávané mistrovské Opavě. Za Zlín hráli tři hráči základní sestavy, tři náhradníci (jedním jsem byl i já) a dvě partie jsme si nechali kontumovat. Prohru 2,5:5,5 by asi snesla i mnohem silnější sestava s plným obsazením. Ve svém posledním druholigovém utkání v historii Univerzita doma v roce 2000 podlehla Frýdku-Místku 2,5:5,5 při dvou kontumačních prohrách, tehdy ale už vůbec o nic nešlo.  V posledních dvou domácích kolech sezóny 1994-95 mého třebíčského působení se naši soupeři také nevyznamenali. V 9. kole Karviná B do Třebíče vůbec nepřijela a v kole posledním již sestupující Poruba přijela o 5 hráčích. Pamětníci také zavzpomínají na silný tým ÚDA Praha, který se stal v sezóně 1998/99 mistrem už před posledním dvoukolem a na poslední dvoukolo do Ostravy vyrazil jedním autem. I tak se mu podařilo první zápas v pěti kvalitních hráčích vyhrát! Prostě kontumační vítězství (či prohra) patří k šachu jako slepice k vejci.
 
Zápas s Bzencem probíhal v přátelské a rychlé atmosféře, takže zanedlouho se skóre ustálilo na 6,5:0,5 a zůstala moje partie (viz diagram!).
 
diag18-1.jpg
Jurka M. – Pukl R., Brno 2010, po 23. tahu bílého.

Soupeř po ztrátě tempa v zahájení zahrál meránskou obranu dámského gambitu velmi dobře (určitě lépe než já) a v pozici diagramu, kde už s pěšcem méně začínám  lovit v kalných vodách, mne překvapil tahem 23. – Je3!. Očekával jsem spíše 23. – Jf6. 24. Dxb4?. To bylo dobré na očekávané 23. – Jf6. Měl jsem hrát 24. Dxe3 Sxe3 25. Sxb4+ Dxb4 26. Vxb4 Sxf3 27. fxe3 s mírně horší pozicí.  24. – Dxb4?.  Po 24. – Dc7 bych stál úplně na prohru. 25. Vxb4 Sxf3 26. gxf3?. Lépe 26. fxe3 s vyhlídkami na remízu. 26. – Jd5?. Po 26. – Vd8! by to opět se mnou bylo moc špatné. 27. Vc4. Začal jsem mít mylně  pocit mírně lepší pozice. 27. – a5??. Po 27. – Vab8 bych stále trochu trpěl. 28. Vec1 Jb6 29. Vxc5 Vd8 30. Se4 Ja4 31. Vxa5 a černý se vzdal. Některé chyby přímo strašlivé, vyhrál ten, kdo udělal hrubou chybu jako předposlední. Takže Duras C – Bzenec 7,5:0,5.
 
Úryvek partie s Míšou Svobodovou z 5. kola ze zápasu Duras C – Lokomotiva C najdete v minulých Vzpomínkách. Ještě snad momentka z mé poslední partie za Duras C z 8. kola ze zápasu Duras C -  TJ Znojmo. Mým soupeřem byl velmi úspěšně bodující spoluhráč z mých prvních sezón národní ligy za Univerzitu B.
 
diag18-2.jpg
Jurka M. – Kavan Z., Brno 2011, po 17. tahu černého.

V této pozici po 18. Vb1 Sf6 19. cxd6 Dxd5 20. Vxd5 Jxd6 21. Sxd6 exd6 22. Vxd6 Kg7 23. Vxb7 jsem nakonec po 50 tazích trochu šťastně vyhrál koncovku nestejných střelců s pěšcem více. Počítač mi však ihned ukázal kouzelnou variantu 18. cxd6 Dxd5 19. dxe7!! Dxd1+ 20. Vxd1 Jg7 21. Sxb8 Ve8 22. Vd8 Sf6 23. Sxb7 se dvěma pěšci více v jednoduché koncovce.  Tah dxe7 jsem uvažoval v partii až po 19. tahu, tam by však asi nepřinesl větší výhodu než v partii.  Proti počítačům prostě nemáme šanci…
Dá se říci, že v céčku jsem spíše než hráč působil jako maskot týmu. V zápasech, kterých jsem se zúčastnil, družstvo plně bodovalo a nikdo neprohrál. V ostatních zápasech to bylo slabší, hráči byli vyrovnaní, dobře se scházeli (kromě mne), ale někdy to prostě moc nejde, takže i záchrana potěší. Na druhé straně nutno přiznat, že roli maskota jsem hrál v zápasech proti 5., 11. a 12. týmu závěrečné tabulky. Jistota záchrany vzhledem ke stavu vyšších soutěží byla jistá už před posledním kolem, takže v posledním kole „sudých“ soutěží družstev jsem aspoň z hlediska céčka mohl být klidný.

Pan Ciprys před několika dny napsal pěkný článek o této soutěži na serveru Jihomoravského šachového svazu. Píše v něm mimo jiné, že „se nám kvalitní šachový život stále více koncentruje do krajské metropole“. Zbývá si je postesknout, proč se nekoncentruje obdobným způsobem i ve vyšších soutěžích.

Dnes to bylo kratší povídání, příště zavzpomínám mimo jiné na sestupy týmů, ve kterých jsem hrál.