Vzpomínky 25 – zamyšlení nad předchozí sezónou (3)
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 25. 4. 2012 21:23
Vážení šachoví přátelé, nyní budu pokračovat v zápasech minulé sezóny počínaje osmým kolem, případně přidám další úvahy.
V 8. kole hrál Duras „C“ na horké půdě nevyzpytatelného týmu Lokomotivy „D“, který měl podobně jako my pouhých sedm bodů. Jednalo se o víceméně velmi mladé družstvo, na jehož soupisce bylo hned pět hráčů, kteří brzy poté dobyli prvenství v dorostenecké lize. Na druhé straně v tomto družstvu hrála i legenda brněnského šachu, pan Vykydal a legenda brněnského funkcionářského šachu pan Točev. Zápasům tohoto celku přihlížel i jeden ze tří našich nejlepších šachových trenérů. Krom toho tento ambiciózní celek často vynechával tři první šachovnice a nevyhýbal se ani kontumačním porážkám. O svých možnostech přesvědčil i v závěru sezóny – nečekané výhra v 9. kole v Lipovci a v posledním kole krásných 6,5:1,5 proti ŠK 64 „A“. Na druhé straně ale těžká prohra v 10. kole doma s Tišnovem a s námi to také nebylo ideální.
Mým soupeřem byl jeden z budoucích vítězů dorostenecké extraligy, Jiří Musil, pevný hráč, který v letošní sezóně družstev zaznamenal výsledky vysoko nad úrovní svého ratingu (viz diagram!).
Musil J. (1976) - Jurka M. (2310), Brno 2012, po 18. tahu černého.
Tato pozice původem ze slovanské se už vyskytla ve velmistrovské praxi v partii Faragó – Luther, Bad Zwesten 2002, což jsem tak trochu tušil. Bílý zde pokračoval 19. Sb2 a po hromadných výměnách věží na a sloupci nakonec tato partie skončila ve 49. tahu dělbou bodu.
Můj soupeř pozici zjednodušoval ještě více. 19. dxc5 Jxc5 20. Sxc5 bxc5 21. Vxa8 Vxa8 22. Va1 Vxa1+ 23. Jxa1. V dalším průběhu se mi podařilo lehce přitlačit soupeře na obou křídlech, až vznikla následující pozice (viz diagram!)
Musil J. (1976) - Jurka M. (2310), Brno 2012, po 32. tahu bílého.
Zde jsem správně reagoval 32. – Db4 (32. – Dc3 33. Dd3 Db2+ 34. De2 by vedlo k potřetí opakované pozici). 33. e4 Sb3. Možná nyní lépe 33. – Dc3 s učitým tlakem i přes pole d4. Nyní se bílý šikovně rozmotal. 34. Jc2! Dxc4 35. Dxc4 Sxc4 36.Je3 Sd3 37. Ke1 Kf8 38. Jd1 e5 s nabídkou remízy, kterou bílý přijal. Po pádu pěšce na h3 už na výhru hrát určitě nemohu. Remízou jsme upravili stav zápasu na 4,5:1,5 pro Duras, nakonec zápas skončil velice přijemným skórem 6:2, k čemuž nám pomohla i jedna kontumační výhra.
V dalším zápase nás čekal doma nováček z Tišnova, který měl pouhé čtyři body a rozhodně byl k poražení. Mým soupeřem byl Jaroušek Veselý, se kterým jsem v první polovině devadesátých let minulého století hrával druhou nejvyšší soutěž v Třebíči.
Jurka M. (2310) – Veselý J. (1979), Brno 2012, po 18. tahu černého.
Po nenáročně sehraném zahájení (dámská indická) začal černý lehce štípat na královském křídle, já jsem zase toužil rozehrát svoji dvojici střelců. Pozici se mi podařilo otevřít. 19. e3 fxe3 20. f4 Sh6? 21. Dxe3 Df6 22. De2 Dg6? 23. Se4 Df6 24. d5 Dd8 25. dxe6 Ve7 26. f5. V této pozici už moje dvojice střelců hraje, královské křídlo černého je rozbité. Černý se po několika tazích vzdal.
Moje partie skončila poměrně brzy, a tak jsem se zanedlouho za stavu 2,5:1,5 pro nás při některých nevyjasněných pozicích šel podívat do vedlejší budovy na zápas 1. ligy východ Duras „A“ – Staré Město. Při návratu asi po dvaceti minutách jsem si říkal, že v našem zápase by koneckonců i remízka nemusela být špatná. O to příjemnější překvapení bylo, když jsme již vedli 4,5:2,5 a po několika minutách zápas skončil poměrně jasně 5,5:2,5. Takže po osmi zápasech 13 bodů, postavení ve středu tabulky a možnost sestupu snad jen teoretická…
Trochu odbočení: Kometa nakonec hokejovou extraligu nevyhrála – podlehla ve finále play-off Pardubicím na zápasy 4:2. Koneckonců tři finálové zápasy venku se konaly v prostorách, kde probíhá v létě většina turnajů největšího šachového festivalu nejen v naší republice. Když jsem se narodil, Kometa (tehdy ještě oficiálně Rudá hvězda) už byla devítinásobným mistrem republiky a v dalších dvou sezónách získala poslední dva tituly. Když jsem se o hokej začal více zajímat ve druhé polovině sedmdesátých let a v osmdesátých letech, Kometa vesměs bojovala v nejvyšší soutěži o záchranu, případně o postup v nižší soutěži, přesto i to mělo svůj půvab.
Netroufám si odhadnout vývoj v hokejovém v Brně v budoucnosti. Liga je vyrovnaná a od sestupových vod k boji o místa nejvyšší je dnes jen kousíček. Domnívám se však, že za nějakých deset let bude průměrný hokejový fanoušek schopen jmenovat mnohem méně jmen hráčů letos stříbrného celku, než třeba jmen osobností slavné hokejové Komety let padesátých a šedesátých nebo třeba mistrovské fotbalové Zbrojovky roku 1978 (a to už bude pěkně dávno!). Na rozvinutí své myšlenky jeden příklad: ve čtvrtek 19. 4. 2012 večer jsem se jako rodič zúčastnil slavnosti „Velada“, kterou organizovala škola, kterou navštěvuje moje dcera. Protože týž den v té době začalo 6. utkání finálového souboje Kometa Brno – Pardubice, neváhali šikovní konferenciéři z řad žáků informovat, že se Kometě podařilo vyrovnat na 1:1, načež mnozí mladí diváci (žáci střední školy) nadšeně skandovali jméno autora gólu. I davové nadšení má stinné stránky, hned další večer se objevilo na Internetu, že šťastný autor vyrovnávacího (a jediného) gólu Komety bude v příští sezóně hájit barvy jiného celku…
Na SPŠ a VOŠT Sokolská, kde pracuji, učí též Mgr. Zdeněk Mráz, velice sympatický člověk, kterého si starší generace vybaví jako výborného středního útočníka s číslem 18, jednu z hlavních opor Komety (tehdy ZKL Brno, později Zetor Brno) sedmdesátých a počátku osmdesátých let, který osobně poznal atmosféru play-off již v roce 1971, když ve finálovém boji podlehl tehdejší ZKL Brno Dukle Jihlava 3:0 na zápasy a tím na Kometu zbylo pouze stříbro, i když základní soutěž před Jihlavou vyhrála. Když jsme jednou zavedli rozhovor na podmínky (hlavně finanční), v hokeji a v šachu, prohlásil něco jako: “Vy šachisté musíte mít především tu svoji hru hrozně rádi“.
Asi to tak bude. Za vítězství v šachové celostátní lize v dresu Univerzity v roce 1988 každý hráč vítězného celku dostal od mateřské jednoty poukázku na odběr knih v hodnotě 100,- Kčs (dvoudílný supertučný česko-německý a německo-český slovník sytě modré barvy v knihovně mi to stále připomíná, dvě podrobné automapy okolí Brna jsou už ve stádiu rozkladu). Za sto korun československých se tehdy dalo koupit hodně literatury. Je třeba ale také říci, že se tehdy oddíly aktivně podílely na financování turnajů, které jejich hráči sehráli.
Ale již dost úvah a bědování, příště zhodnotím poslední dvě kola soutěže a pokusím se udělat celkovou bilanci zejména brněnských celků (samozřejmě šachových).