Vzpomínky 27 - moje šachové maratóny (4) aneb opět v Pardubicích

Vážení šachoví přátelé, rád bych, podobně jako v minulém roce, oživil v prázdninové době poměrně stagnující stránky šachového Durasu svými postřehy. 
Než přejdeme k letošnímu pardubickému šachovému maratónu, dovolím si jednu ukázku na téma podobné pozice. V květnu tohoto roku se konalo v Koutech nad Desnou mistrovství ČR v šachu, které jsem občas sledovával díky on-line přenosu (všech partií!) na Internetu. V posledním kole se hrála na 1. šachovnici partie Bernášek – Navara a po delším boji vznikla tato pozice:

diag27-1

Bernášek, J. (2475) – Navara D. (2705), Kouty nad Desnou 2012, po 38. tahu černého

Podoba této pozice je opravdu veliká s mou partií v KP1 v právě ukončené sezóně – viz Vzpomínky 23:

diag27-2

Jurka M. (2310) – Tikovský A. (2206), Brno 2011, po 30. tahu černého

Obě pozice se liší pouze nevýznamně postavením figur, pěšcová struktura je úplně stejná. V partii našich špičkových hráčů bílý černého dlouho mučil a zřejmě i mohl vyhrát. Partie skončila remízou až ve 125. tahu. Panu Bernáškovi bohužel remíza nestačila k zisku velmistrovského balu, panu Navarovi remíza stačila k obhájení přebornického titulu. V naší partii jsem zahrál neskutečné 31. Jb4?? a po 31. - Va4 partie skončila ihned remízou.

Ale již přejděme k pardubickému maratónu. Nakonec jsem se rozhodl již popáté zúčastnit této zvláštní disciplíny s tím, že odčiním své loňské odstoupení po základní části (a téměř 18 hodinách hry) a budu se snažit za každou cenu vytrvat až do konce. Podle průběžného stavu přihlášených na Internetu (k 30. 6. 2012 jen 46) jsem si říkal, že se turnaj cca při 50 až 60 účastnících bude hrát nejspíše dvoukolově. 

Před maratónem v Pardubicích jsem dosáhl v bleskových turnajích slušných výsledků (Hodonice + Pásci), a tak jsem si říkal, že ani v Pardubicích by to nemuselo být špatné. Navíc průměrná herní úroveň pardubického maratónu odpovídá úrovni standartních lokálních turnajů, které hraji (průměrné ELO turnaje mezi 1900-2000).

Na turnaj jsem opět přibral manželku a dceru, výjezd z Brna v pondělí 16. 7. 2012 ve 13.15 hodin. Při dobré organizaci turnajů a mé určité zkušenosti s parkováním před hokejovým stadiónem kde se hrálo a vyřízením potřebných přihlašovacích formalit to znamenalo, že bohatě před pátou hodinou odpolední jsme již byli ubytováni na kolejích (pokoje mají stále tří lůžka, ale rozměry nám poskytovaných pokojů se nějak pořád zvětšují) a připravoval jsem se na odchod do hracích prostor ČEZ Arény k 24-hodinové hře…

Turnaje se nakonec zúčastnilo 69 hráčů, což proti minulosti bylo značné snížení stavu. Příčinu vidím v tom, že vratnou zálohou ve výši 200,- Kč se stal turnaj pro mnohé adepty příliš drahý (vklad byl 250,- Kč) a nechtěli riskovat ztrátu přece jen vyšší částky v případě předčasného odstoupení z turnaje. Navíc v turnaji úplně chyběli malí houževnatí němečtí žáčci, kteří v hojném počtu obsazovali předchozí ročníky, a kteří byli spolehlivými dodavateli bodů pro většinu silnějších hráčů. Průměrné ELO všech hráčů činilo 1991 bodů, průměr první desítky byl dokonce 2414 ELO bodů, což proti minulým ročníkům byl zřejmý kvalitativní nárůst.

Na základě počtu přihlášených pořadatelé rozhodli, že se bude hrát nejprve kvalifikace každý s každým (69 kol) a poté prvních padesát hráčů (v případě nezájmu budou hrát hůře umístění) si zahraje ještě finále, přičemž výsledky obou soutěží se sčítají do celkového hodnocení. Celkově to mělo časově vyjít na poctivých 24 hodin.

V turnaji jsem byl podle ELA devátý nasazený, k favoritům patřili především tři ukrajinští velmistři (z nichž Dmitry Kononěnko tuto soutěž už několikrát vyhrál), ruský IM Kireev a naši zkušení blicaři +2300 – Neuman, Červený, Turner a V. Svoboda. Já jsem k turnaji nastoupil především s přáním turnaj řádně dokončit a pokud možno docela slušně dopadnout.

Základní část jsem sehrál velmi průměrně, několikrát jsem zbytečně prohrál se slabšími hráči ale i tak mi 51,5 bodu ze 69 partií (při třech kontumačních vítězstvích, dva hráči již před půlnocí opustili turnaj, třetí kontumace byla díky lichému počtu účastníků) stačilo na 11. místo a 5. místo mezi našimi hráči. Někdy kolem 2. hodiny ranní jsem hrál s mladým polským hráčem Sabukem a záhy vznikla pozice z jedné klidné varianty slovanské hry, viz diagram!

diag27-3

  
Sabuk P. (2170) – Jurka M. (2308), Pardubice 2012, po 18. tahu černého

Můj soupeř zahrál 19. Se1. Po dalších výměnách skončila tato partie remízou ve věžové koncovce. Protože tuto variantu jsem v nedávné době studoval, sdělil jsem svému soupeři českopolským jazykem, že tato pozice se již zřejmě nedávno vyskytla v partii z polského přeboru, bílý hrál 19. Sc3, a obdobně jako naše partie skončila tato partie remízou. Navíc jsem vyslovil názor, že jedním z polských hráčů byl velmistr Macieja. (pozdějším nahlédnutím do databáze jsem zjistil jisté nepřesnosti, jednalo se o partii Markowski – Kempinski z přeboru Polska 2011). Bylo ale vidět, že soupeř je touto informací potěšen, zejména tím, že původní partii hráli polští velmistři.

Zajímavé bylo, že někdy kolem půl šesté ráno mi začala být zima a musel jsem si vzít svetr (v noci mi stačila košile z krátkým rukávem). Jak mi pak manželka sdělila, tak chladné a deštivé počasí v Pardubicích v období červencových turnajů CZECH OPEN nepamatuje – během noci došlo k prudkému ochlazení.

Občas jsem se během turnaje rozptyloval příjemnými rozhovory se Zdeňkem Závodným a panem Vykydalem – starými koryfeji, kteří se společně a úspěšně v té době zúčastnili bleskového turnaje dvojic.

Na samotném konci základní části jsem už asi popáté podlehl bílými velmistru Kononěnkovi (ale po boji v ostré variantě anglické hry). Aby řeč nestála, po partii jsem se ho rusky zeptal na to, co jsem již dvakrát četl v rozhovoru na Internetu – že nemá na šachy tolik času, protože normálně pracuje. Velmistr se usmál, potvrdil mi správnost informace a podal pro mne málo srozumitelnou rychlou ruštinou ještě další vysvětlení.

Úvodní část turnaje skončila v úterý okolo půl desáté ráno a pořadatelé rychle připravovali nadstavbovou část. Já jsem se cítil vcelku normálně a říkal jsem si, že snad vzhledem k počtu hráčů ani finále nebude o moc silnější. A opravdu nebylo. Mnoho hráčů z první poloviny tabulky (např. 9., 10., 14., 17., 19., 23.) už dále nechtělo pokračovat, takže finálová část nebyla o moc silnější než základní (rozdíl ELO činil asi 13 bodů, sice titulovaní hráči vesměs pokračovali, na druhé straně pokračovala i většina těch nejhůře umístěných). Sympatické od pořadatelů bylo, že absolventům pouze základní části vrátili vratnou zálohu. Čtrnáct hodin v tahu většinou v noci hrát bleskové partie opravdu není žádný med.

Ve finále jsem už odpočítával kola, sledoval, kdy nastane 19. hodina, ale velká krize nenastala. Zde bych rád ocenil pana rozhodčího Šulce, který šířil mezi hráči dobrou náladu, zvládal velmi rychle počítačovou datařinu, velmi citlivě rozhodoval situace, kdy například některý hráč usnul a navíc sám prostě vydržel celý ten maratón. Nevylučuji, že funkce maratónového rozhodčího je mnohem obtížnější než maratónového hráče.

Začalo se mi ve finále i více dařit (1. desetikolo 8 bodů, 2. desetikolo 9,5 bodu). Najednou jsem byl v průběžném hodnocení pouze za finále na 6. místě, nejhorší soupeře jsem měl ale ještě před sebou. V 3. desetikole jsem udělal 7,5 bodu, ve 4. desetikole i se třemi soupeři z pětice nejlépe umístěných 6,5 bodu. Prohrál jsem až na druhý pokus bílými mizerně sehranou ježkovitou strukturu s velmistrem Simantsevem, aspoň napodruhé se mi podařilo odolat tlaku našeho budoucího přeborníka Petra Neumana a uhrát remízu. V posledním devítikole už bodové rozdíly mezi hráči byly veliké, při pohledu na tabulku jsem si říkal, že o moc hůře než desátý být nemohu. Hrál jsem se čtyřmi hráči z první desítky, nakonec z toho bylo 6,5 bodu (při jedné kontumační výhře) a první má remíza v těchto turnajích s velmistrem Kononěnkem. Ten mi po partii sdělil, že turnaj už končí a musí se především starat o zajištění prvního místa bez velkého rizika.

Takže nakonec ve finále 38 bodů ze 49 partií (při jedné kontumační výhře) a celkově 9. místo (snad trochu smůla - bramborová medaile v mistrovství ČR, navíc od 9. místa nebyly finanční ceny). V každém případě jsem byl ale spokojen. Celkem jsem bez kontumací sehrál 114 partií  (+67 =37 –10), z toho v základní části 66 (+39 =19 –8) a ve finále 48 (+28 =18 –2). Tolik skutečně sehraných partií za 24 hodin je zřejmě mým rekordem, před dvěma lety bylo mnohem více kontumací.

Turnaj skončil před půl osmou hodinou večerní, záhy pořadatelé vyhlásili vítěze: 1. Kononěnko (Ukrajina) 111,5 (ze 118); 2. Maximov (Ukrajina) 110; 3. Neuman (ČR) 108; 4. Kireev (Rusko) 107,5; 5. Simantsev (Ukrajina) 103; 6. Turner (ČR) 101,5; 7. Červený (ČR) 100,5; 8. Sabuk (Polsko) 92,5; 9. Jurka (ČR) 89,5; 10. Kratochvíl K. (ČR) 88,5. V mistrovství ČR pak medaile získali: 1. Neuman, 2. Turner a 3. Červený.

Podrobné výsledky najdete na stránkách pardubických turnajů, další zajímavá povídání vítěze turnaje a trochu pana rozhodčího na novoborském šachovém serveru

K samotnému turnaji zbývá jenom dodat, že se ho tradičně účastnilo několik hráčů z Brna a blízkého okolí (bratři Kratochvílové, Vávra, Lamser, Svíženský, Svoboda), a že se turnaj konal již potřetí za sponzorského přispění brněnské advokátní kanceláře Bulínský & Vávra.

Po turnaji jsem šel s rodinou do blízkého obchodního centra na asijskou opravdu vydatnou večeři, potom více než kilometrovou procházkou na koleje. Další den ve středu nás čekal návrat do Brna oklikou přes zámek v Náchodě a průjezd Polskem spojený s návštěvou podzemní turistické trasy a malého téměř Karlova mostu v Klodzku. Na náladě mi neubrala ani kontrola celní správy ihned za hraničním přechodem za Boboszowem při přejezdu do České republiky a po 19. hodině ve středu jsme již byli doma. Ani jsem se necítil příliš unavený – člověk si zvykne. Na druhé straně je nutno říci, že hodně účastníků šachového maratónu (zejména těch lepších) se již ve středu zúčastnilo v Pardubicích oblíbeného rapidu. 

Vážení šachoví přátelé, až mne napadne něco zajímavého, rád budu ve svých Vzpomínkách pokračovat.